Pan Voda

Vracím se po čase k Domovu pro seniory v Újezdci a jeho obyvatelům… Ten pán, o kterém se zmiňuji v článku Podivní lidé, ten, který často sedí v dešti na lavičce před penzionem a čeká… má sbaleno, smutný, tichý, vytrvalý. Uvědomil jsem si, že jeho mysl i tělo je plné vody. Oteklý v obličeji, tělnatý, skoro bez pohybu - fyzického i duševního. Voda. Řečí ayurvédy: Kapha. Typická kaphová deprese. Hluboká, prakticky neléčitelná. Voda jej naplňuje, pohlcuje. Voda je tichá, klidná, bez pohybu, není-li oživována energií dalších živlů, zahnívá, kazí se… deprese, otoky, lymfa se zanáší, ustává drenáž, blíží se konec. Tak sedí nejraděj v dešti a čeká… Kapha také hromadí. Tělesné jedy, ale i hmotné věci. Ty napěchované tašky… A víte, co v nich má? Jakub to náhodou zjistil. Pet lahve s vodou!

Kuba se dal nedávno do řeči s podobnou osobou bydlící v penzionu. Je to paní shodného věku i projevů. Sedává na zahradě a kouká nebo hladí kočičky. Synek, ani neví proč, jí povídá: „Choďte na procházky." To zásadní, co člověk typu kapha potřebuje, je pohyb. No a ta paní vodová kupodivu poslechla, jako by na ten pokyn léta čekala a skutečně začala několikrát denně pochodovat do kopečka kolem našeho domu, směrem k lesu. A rozmluvila se a začíná komunikovat, právě před chvílí mi přes vrátka povídá, jak denně chodí a jak ji to baví… Je chudší rozumem (nikoliv duchem!) a tak poslechla jako malé děvče. S pánem to bude asi na déle… jestli vůbec. Zatím neodpoví na pozdrav, nechce mluvit. Nechce, aby někdo čeřil jeho vody… Čeká na neexistující povoz, který ho odveze. Nikdy se tak nestane. Ten pohyb musí vzejít ze samotného člověka.

Tak budeme vidět. Jak udržet tu magickou hranici mezi pomocí a braním svobody…

Tomáš Lebenhart