Kuba se dal nedávno do řeči s podobnou osobou bydlící v penzionu. Je to paní shodného věku i projevů. Sedává na zahradě a kouká nebo hladí kočičky. Synek, ani neví proč, jí povídá: „Choďte na procházky." To zásadní, co člověk typu kapha potřebuje, je pohyb. No a ta paní vodová kupodivu poslechla, jako by na ten pokyn léta čekala a skutečně začala několikrát denně pochodovat do kopečka kolem našeho domu, směrem k lesu. A rozmluvila se a začíná komunikovat, právě před chvílí mi přes vrátka povídá, jak denně chodí a jak ji to baví… Je chudší rozumem (nikoliv duchem!) a tak poslechla jako malé děvče. S pánem to bude asi na déle… jestli vůbec. Zatím neodpoví na pozdrav, nechce mluvit. Nechce, aby někdo čeřil jeho vody… Čeká na neexistující povoz, který ho odveze. Nikdy se tak nestane. Ten pohyb musí vzejít ze samotného člověka.
Tak budeme vidět. Jak udržet tu magickou hranici mezi pomocí a braním svobody…
Tomáš Lebenhart
