IMG_0310.JPG

ARCHIV ČLÁNKŮ


ZPĚT
IMG_0686.JPG
Od Aleny Němečkové - ze Šumavy
P6130015.JPG
P6131386.JPG
novýpříspěvek.gif
Od paní Barbory, Chorvatsko.
Od paní Barbory, Chorvatsko.
Dobrý den,
ráda pročítám Vaše stránky a vždy jsou pro mě zdrojem nových vědomostí, ale i podpory, že se vše dá zvládnout. Taky se ráda pokochám fotkami, které pravidelně obměňujete, proto mě napadlo se s Vámi podělit o mé fotky z výletu do Krkonoš.
Hodně obdivuju krásu šumavské přírody a s nadšením tu krásu fotím, ale Krkonoše mě nadchli ještě víc. Ukradla jsem si proto trochu té krásy a posílám ji. Dá se z toho cítit místní klid, respekt k téhle drsnější krajině (vidět to mě stálo hodně potu a bolesti nohou :-D), ale hlavně vděku, když se tam nahoře někdo rozhodl mi splnit přání a hora na chvíli roztáhla oponu mlhy a předvedla se v plné kráse...

S přáním krásného dne Iveta
11403021_10204462691909775_1917911046583837189_n.jpg
11541939_10204462691749771_1376107560303163517_n.jpg
10177445_10204463506850148_3971577587803208297_n.jpg
11539774_10204462640948501_3534180247053078646_n.jpg

Zdravím Tomáši :)

Víte co jsem se díky tomuhle všemu naučila? Milovat a zářit :))
...a tohle! tohle je můj táta, já a můj balkón! Miluju léto, teplý večery, dobrý víno a atmosféru, kterou si každej vytvoří jen díky sobě!
Takže tvořte..s láskou..samozřejmě.
Mějte se fajn.
S láskou Vaše Zuzka
1888634_1122171144465709_8242399560834539685_n.jpg
1507620_1122170974465726_2698210789221452753_n.jpg
11214054_1122171147799042_3750689396301169286_n.jpg
novýpříspěvek.gif
Mezi Žihlí a Rabštejnem nad Střelou....

...se nachází místo, které se jmenuje Nový Dvůr. A tam jsem strávila víkend ve společenství bytostí se skutečnou vnitřní odpovědností k sobě a tím i ke společnosti a k celému universu, ve smyslu kultivování svého ducha, lidí s touhou po rozšíření a povznesení svého vědomí, s touhou po skutečném poznání, po uvědomění si TÉ pravdy. Bylo nás dvacet. Dvanáct mužů, osm žen, různých věků, ale spíše blížících se určité zralosti, já se svými devětatřiceti patřila mezi nejmladší. Naše pozvolná konverzace odhalila, že každý z nás ví...

Jak se taková skupina dala dohromady? Pan Antonín Mareš, velice moudrý muž – již pokročilého věku, jasnovidný spisovatel, uspořádal tento seminář pro "skutečně hledající“. Už to, že byl tento seminář bezplatný - jak on sám pravil: duchovní pravdy jsou k nezaplacení, hovoří za vše. Podmínkou účasti bylo kromě běžného představení se a přiblížení co v životě děláme i zaslání fotografie a nějaké své úvahy, která nás inspiruje, či o kterou se chceme na semináři podělit. Následně si již pan Mareš vybral účastníky sám. Výsledkem bylo, že to bylo víc než výživné. Nebylo to žádné pofidérně esoterické „miluji tě bratře“. Témata byla pestrá od vzniku vesmíru, přes existenci skryté hmoty, skryté energie a černých děr, stavu a úrovně naší materialistické vědy ve smyslu vzniku a vývoje lidstva, při jednohlasném zkonstatování arogance, nadutosti a nevědeckosti naší vědecké elity, až po vznik života a rozvinutí našeho vědomí, existence vědomích informací – oblast, která je v našem školském systému tabu a kolem, které jsou šířeny až neuvěřitelné nesmysly. Část byla zasvěcena časoprostorovému vnímání našeho světa a vysvětlení systému našeho (omezeného) chápání světa ve smyslu 3D a brilantní vysvětlení systému 4D, s ujištěním, že tento počet „Déček“ rozhodně není konečný.

Pan Mareš potvrdil svou jasnovidnost, protože skutečně dal dohromady uskupení lidí, jejichž srdce zarezonovala a vyladila se rovnou na stejné, krásné vibraci skutečné „lásky“– uvědomění si božské podstaty každého z nás.

Celý můj zážitek jen stvrdila nádherná autopatie, provedená v jednom ze čtyř Rabštejnských vodopádů. Provedla jsem ji uprostřed víkendového semináře, v sobotu, v pozdní odpoledne, tudíž již ve stavu vyššího „vyladění“ a autopatie tento stav ještě vylepšila. Byl to nepopsatelný zážitek a považuji za zásadní úkol udržet tuto vibraci co nejdéle. Jsem si plně vědoma své odpovědnosti k okolí a moje poselství zní, že je naší povinností dostávat se do takového stavu a pak v něm setrvávat a tím jej šířit.

Pro mě skutečně velice zajímavý poznatek a asi taková jako nejpodstatnější část, kterou jsem si z toho všeho odnesla je, utvrzení v té pravdě, kterou již dlouho vnímám, a sice že každý sobě sám je tím „Guruem“. Jak moc lidí stále hledá „Gurua“ někde venku, vůbec netuší, že oni sami jím jsou. Jsme katalyzátory událostí i proživateli, toho, co stvoříme, přičemž obojí se děje současně. To, že se někam díváme a zkoumáme svět, je, „akt“ tvoření jako takového. „Máme veškerou sílu, kterou potřebujeme, abychom učinili změny, pro něž se rozhodneme.“ Hlavním klamem člověka, je přesvědčení, že existují jiné příčiny než jeho vlastní stav vědomí. Přijmeme-li tezi, že Universum skutečně funguje jako hologram, pak naše vědomí, je tím malým kouskem toho velkého hologramu. A při uvědomění si základní vlastnosti hologramu, a sice že každá jeho část, ať již ho rozdělíme na sebemenší kousky, obsahuje, pouze zmenšenou, ale nedotčenou kompletní verzi původního obrazu, pak i naše vědomí obsahuje celek. Kompletní jednotu. A to, že někdo vnímá z té kompletnosti víc či míň, je dáno pouze mírou otevřenosti našeho vědomí – díváme se na objekty jako na oddělené jeden od druhého, protože vidíme jenom část reality, ale oni oddělené nejsou, jsou to jen aspekty hlubší základní jednoty. Vše proniká vším. Na základě tohoto uvědomění si výše zmíněného, je pro mě „vývoj“ vědomí trošku zavádějící pojem, spíše je pro mě lepší představa „otevírání těch dveří“ ke kompletnímu vědomí - rozšiřování té škvíry, kterou nahlížíme realitu…

Jaký z toho plyne závěr? V životě se nikdy nic nestane náhodou. Poslední dobou jsem měla pocit, že jaksi „přešlapuji na místě“ a něco takového jsem potřebovala jako sůl. Podstatná informace si nás vždycky nalezne, když jí potřebujeme. Jen musíme být trošičku pozorní. Jak čas plyne určité věci se projasňují a vybarvují... aktivně to pozorujte, prosím. Naše cesta bude dlouhá a trnitá, ale pokud budeme dostatečně pozorní a pokorní, všichni potkáme mnoho poutníků, kteří chtějí naší společnost uzdravit ve všech rovinách života. Toto uzdravení se nestane nějakým revolučním třeštěním, ale postupnou prací a změnou našeho myšlení a jeho následného šíření do okolí, v němž se vyskytujeme. Jedině tato změna bude trvalá.

„Kdo šermuje, se šermem zajde. Umění je netasit.“

Harry Telesfor S pokorou a láskou, Eva Gožďálová (JM)

aa6.jpg
aa5.jpg
aa3.jpg
aa1.jpg
aa4.jpg
aa2.jpg
Variace na červnové téma
 
Miluju červen,už od dětství.Vybaví se mi konec školního roku,příslib prázdnin.Poslední školní den v první třídě,kdy mě maminka čekala před školou s kytičkou růžiček.Ta škola stojí u řeky,dodnes kolem ní chodím a jako tehdy už kvetou a omamně voní lípy.
Pak to tak bylo každý rok,já školu milovala,vůni kožených pouzder,aktovky,pastelek,ale ten poslední den měl svoje kouzlo.Od té doby mě vždycky za vysvědčení čekala kytka růží a nějaká krásná knížka o přírodě - nejraději o Africe.A pak nastalo velké stěhování se všemi našimi zvířaty na prázdniny na chatu....
Vzpomínám na knížku Miroslava Horníčka Červnu v Mariánských Lázních a Mariánským lázním v červnu.Tu jsem jako holka četla několikrát.
V červnu mě potkalo také hodně zásadních životních setkání a událostí.....
 
A dnes - taky jeden červnový den. Není nad orosená rána,nemohu se dočkat a ještě před sedmou vyrážím s hůlkami na vycházku kolem řeky.
Ptáci zpívají,na břehu Dřevnice čeká na kořist volavka,kachny provádějí ranní koupel,voním k růžím v zahradě rodinného domu,která vypadá jako prales.Paní domácí mě mává z okna,ví, že se tam chodím kochat.
Jdu dál a najednou proti mne cyklista - nic zvláštního,je to zároveň cyklostezka.Ale on je to můj gastroenterolog,na tachometru šedesát, v očích smrt, jede na šichtu do špitálu.Z dálky mě pozná,pustí řídítka a mává,málem sletí z kola.Ani nezastaví,jen volá "sportu zdar"...a v duchu vím, že má ze mně radost...
Jako správný turista na výšlapu končím v hospodě, tedy v hotýlku,kde mě čeká ranní espresso.Takový můj rituál,už mne tu všichni znají,kolikrát ještě nezasednu a už mám kafíčko na stole.Poklábosím se servírkou,pozdravím se s pravidelnými hosty a jdu zpět. Břehy řeky lemují prastaré lípy,ty mě pamatují,když jsem tady začla chodit do školy.S jednou z nich se chodím objímat,vždy se nejprve zeptám, zda můžu a ona že jo,tak se přitisknu k jejímu kmeni a čerpám životodárnou energii.Poděkuju za ty dary a prý že mám přijít zas....
 
Odpoledne jsem chtěla do lesa,ale to horko mě vytáhlo zase k řece.Všude voní čerstvě posečená tráva,zdraví mne známí pejskaři.S některými psími mazlíčky jsem se už seznámila blíž,třeba s krásnou barzojkou,která přímo prosí o pohlazení nebo jezečíkem  Májou na invalidním vozíčku.Tentokrát si dám kávičku na zahrádce pod stromy,kde vane příjemný vánek.Servírka Veronika,moje dobrá duše, mi ke kávě přináší perníkové prasátko "Pro štěstí".Víš,povídá, byla jsem v Rožnově ve skanzenu a chtěla jsem ti něčím udělat radost.....Zlatá holka,taky měla v životě nějaké trable,tak je to tak,že jednou potěším já ji, dnes zase ona mne.Hned je mi líp na světě.....
 
Sedím na lavičce s pohledem upřeným na blýskající se vodu a medituju,zatím se mi nechce domů.Končí jeden krásný den,říkám si jak málo stačí člověku ke štěstí.....

Pavla Holubová
 
novýpříspěvek.gif

Klientka Jana z Nového Zálandu posílá dva obrázky ze svého okolí. (Šumava uprostřed Pacifiku?)

 

IMGP2063.JPG
IMGP2072.JPG
novýpříspěvek.gif

Dobrý den, musím se podělit s tímto unikátem :-)

Mějte se moc hezky.

                                      Martina Machová

 

 

Bramborka
Tato Bramborka se "narodila" na podzim minulého roku u nás ve Lhotě. Po umytí byla voňavá, hladká a bez jakýchkoliv výrůstků. Postavili jsme ji do kuchyně na poličku nad linkou, odkud má celkem rozhled. Je to naprosto jedinečný originál, jako vše, co vzniklo přirozeně na tomto světě. Tato Bramborka prostě žije. A co žije, to stárne. Vlastně stárnou i věci neživé, co si budem povídat. Chtěla jsem vyfotit její vývoj, ale než jsem se k tomu odhodlala, zestárla mi před očima. Překvapení, asi jako když si člověk prohlíží stará alba a najednou zjistí, že ty obličeje, co se smějí na fotkách, prošly vývojkou a ustalovačem před 30ti lety i více a přitom to sakra bylo včera... Když jsem byla malá, nepoznala jsem vůbec na lidech, že stárnou a pokud je vídám denně, nepoznám to ani teď. To vše nám prozradí právě čas ve světlech zrcadel a starých fotografií. Bramborce narostla krásná ozdoba na čele, přibylo spousta vrásek a už vůbec není tak pevná, jako dřív. Její stálý úsměv mě vždycky zahřeje u srdce. Den, který se nezkrotně blíží, bude obyčejným, jako spousta ostatních, jen s tím rozdílem, že Bramborku vrátíme tam, odkud vzešla a zůstane tady po ní spousta nových, jedinečných Bramborek, které budou čekat na svůj podzim života. Už ani nevím, co jsem tím vlastně chtěla říct. Asi jen taková praštěná úvaha :-). Tak vás v šechny zdravím.....Bramborky.....

 

PS. Po napsání této úvahy se mi dcera svěřila, že Bramborku vyfotila ještě v porodnici  :-)

bram.jpg
novýpříspěvek.gif
Krásný večer p.doktore
 
Po přečtení no limit,bych ráda přidala svou zkušenost s chem léky a kasic.lékaři....
Jsem strašně ráda,že jsem přišla na Vaše stránky a mohla Vás poznat...
Stalo se mi to tak před 10lety....Byla jsem jen nastydlá,přesto chodila do práce a tím že jsem dělala cvičitelku samozřejmě a samozřejmě ani cvičení nešlo stranou,pořád jsem si říkala to přejde sem tam nějaký ten paralen a takové ty tablety jsem užila do toho jsem ještě brala antikoncepci...Nachlazení nepřestávalo do toho se ještě přidalo podle dr obvodní zablokování páteře:-((..
Takže antikoncepce plus nějaký aspirin či co to bylo zač do toho obstřik na zablokovanou páteř a už to bylo mé tělo to nevydrželo.
Šla jsem si po přichodu z práce lehnout s tim že jsem unavená,naštěstí jsem si lehla do obýváku a manžel seděl v kuchyni po kašlaní jsem sebou začala prý škubat o tom už ale nevím,manžel ke mě přiskočil a už to viděl byla jsem celá modrá,takže vytáhnout zapadlý jazyk a snažil se mi dát první pomoc kamarád volal záchranku.Po přijezdu záchranky se podařilo mě stabilizovat,ale já si z toho nic nepamatuji.Probrala jsem se až v nemocnici.Do papírů mi napsali že jsem měla pěnu u pusy,škubala jsem sebou atd.V nemocnici mi udělali párkrát EEG a pak přišel pan primář ukázal mi nějakou křivku na počítači a řekl mi máte epilepsii,tady ty léky musíte brát každý den nevynechat.Povídám prosíím já a epilepsiie to není možné a on ano a více se semnou nebavil.Věděla jsem své,já určitě žádnou epinu nemám.Manžel když viděl nález,který mi napsali tak jim tam něktré věci normálně vyškrtal.Říká žadn
á pěna u pusy nebyla jak jste na to přišli nikdo nic.Po příchodu domů jsem prášky užívala pár dnů,sám víte co nasleduje,při diagnoze epina odevzdat řidičský průkay,nesmite tohle nesmite sportovat atd.No hrůza.Po práškách jsem citila jak mi to normálně otupuje mozek,ale strach nedovolil vysadit..ale představa že bych se tím měla ládovat pořád mě děsila.Objednala jsem se do motola přimo do epileptické poradny a pan doktor mě vyslechl jak se mi to vše přihodilo udělal magnetickou resonanci a epinu vyloučil...Takže jsem trvala na tom vysadit ty léky co mi ten mozek otupuji,naštěstí byl normální a přistoupil na to....takže žadné léky pak ještě několik kontrol a žadná ložiska epiny nikde...Řekl mi že to bylo zřejmě selhání organismu...dnes s odtupem času a více zkušeností si myslim že mé tělo se prostě bránilo proti tomu hnusu co jsem do sebe ládovala....Od té doby žadná antikoncepce tu manžel zakázal
a žádná chemie do mě nesmí.Přehodnotila jsem své hodnoty a prostě život si užívám,sportuji a hlavně jsem štastná že jsem tady a proč bych si měla svůj život ničit..Vždy jsem žila zdravě ale ted je to trošku jiné žiju dál zdravě hlavně jsem plná optimismu a když přijde nějaká ta chorůbka snažím se vše přes bylinky a homea,která jsem poznala díky Vám:-))Je pravda že jsem od té doby nebyla nemocná nijak vážně...Detoxikuji organismus,nejím moc maso a prostě vše tak nějak intuitivně,našla jsem se v běháni tam relaxuji a je mi bááječně.Vám moc děkuji za vše co pro nás všechny dělate.Vaše rady jsou k nezaplacení.Přeji Vám at se Vám daří a potkává Vás jen to krásné.S velkou úctou k Vám
 
 
Lenka 
 
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one