IMG_0310.JPG

ARCHIV ČLÁNKŮ


ZPĚT
IMG_0686.JPG
Podívejte se, jak fotí Ali Němečková...
 
P1012068.jpg
P1012076 (2).jpg
P1012097 (2).jpg
P1012119.jpg
P1012153 (2).jpg
P1012165 (2).jpg
P9220033.jpg
P9220074.jpg
novýpříspěvek.gif
Když člověk (ne)naslouchá dostatečně….
Tak to zase přišlo. Babička chtěla kohouta. Máme prostě období bez kohouta a s kohoutem. Když je na dvorečku, tak mají slepičky svého vůdce a jsou, jak bych to řekla, „vyrovnanější“. Ale po čase babička má pocit, že on je hrozně dachmá, že jim rve hřebínky a trhá peří z krku a že jsou vůbec chudinky. A tak jde milý kohout na špalek. A pak jsou sice slepičky řádně načepýřeny, ale zase se bezcílně poflakují, a když přijde babička, tak ji pronásledují při každé její činnosti, prostě jim ten vůdce chybí. A trpělivost se vytratí a vyvstane poptávka po kohoutkovi. „Ale, ne velkého, toho zakrslého!“ skoro až vyhrožuje babička. A nám se do toho nechce, takový kohoutek se těžko shání, zkrátka je s tím potíž. Nicméně, vyšlete-li přání vzhůru s upřímností v srdci, doslova celé universum je vám nakloněno a může se přetrhnout, aby vám vyšlo vstříc. Tak tedy…

A minulou sobotu jsme šli na náměstí, tady u nás v krásných Domažlicích a najednou vidíme na výloze nejmenované cestovní kanceláře plakátek „Výstava drůbeže a drobného domácího zvířectva“, sobota neděle, na pouti v Poběžovicích. Říkám si, není to daleko a navíc tam mám nejvíc, nelepší kamarádku (jak říkal Forrest Gump), jedem. Cestou jí volám a táži se, co dělá a zda se s námi nepůjde podívat na Kura domácího. Odpovídá, že se musí věnovat rodině, ale že máme rozhodně přijít na kávu. Hned jsem tušila, že toho mého „chlapce“ budu jen velmi těžko přesvědčovat, neboť tam bylo příbuzenstvo z Prahy a mě bylo jasné, že bude „plachý“. Protože jsem, ale cítila nutkání tam jít, uchýlila jsem se i k různým úhybným manévrům typu: To není auto pražáků, to je Michalovo (manžel kamarádky)… J apod. no vypadala jsem jako úplná blbka a ještě jsem, bohužel, nezvítězila. Koupili jsme zakrslého kohouta a slepičku a cestou zpět k autu, zavolali, že již neseme drůbež v krabici a tak nemůžeme na tu kávu. Vyslechla jsem cosi o tom, jak jsme nemožní a tím se zdála být záležitost uzavřena. Ne tak docela ovšem. Druhý den mi, zlatá moje, volá a říká doslova, cituji: „Kdybys ty naslouchala svým vibracím a své intuici dostatečně – tedy dokázala ji protlačit do reality….“ ,

„… představ si chvíli po tom, co jste volali, že nepřijdete, přišli pražáci z pouti a přinesli z výstavy drůbeže jako výhru z tomboly zakrslého kohoutka a slepici. Nevěděli jsme co s nimi, tak skončili u sousedů.“ J

A ponaučení? No jsem před tím v úctě a pokoře a v jaké… jsem si vědoma, že jsem neustále utvrzována v tom, že nic se neděje náhodně, že jsem jen nepatrná součást ohromného nesmírně zajímavého uspořádání – pavučiny – kde jakýkoli byť jen nepatrný čin vyvolá reakci v celém systému.

UČÍM SE, POŘÁD SE UČÍM….

E.G.

IMGP3477.JPG
Krásný den Tomáši, Vy jste Anděl...ráda bych Vám moooooc poděkovala.
Nevím, zda si pamatujete.... stála jsem u vás v lékárně s kočárkem celá nešťastná, že malému znovu začalo zlobit očičko, akorát jsem se radila s paní lékárnicí a v tom vešel Anděl  ...zeptal jste se jak je, koukl jste na malého, řekl jakýsi název homeopatik, usmál se a odešel ... a hle, malý vesele kouká na celý svět :-)
 
Mockrát Vám děkujeme za pomoc :-)
 
Hezký zbytek víkendu a úsměv na tváři :-)
 
Vendulka s Milánkem ....

Tento mail mi napsala mladá žena, studující medicínu... Setkala se se mnou v Klatovech a velmi ji zajímalo, co dělám já...:))

 

Zdravim Vas pane Lebenharte z daleke Sri Lanky, 
nyni jsem tu 4 tydny, dnes koncim s vyukou a pozitri odjizdim z vesnice do Colomba, kde si necham prodlouzit visum a vyzvednu sveho pritele. Pote zacneme cestovat v turistickem stylu.
Tyto 4 tydny zde byli ohromne. Nejvetsi zazitek pro mne je to, ze se tu vubec neplanuje, proste se zije a kdyz situace nastane je na mne, jestli ji prijmu nebo ne. Zaroven jsem si sem privezla knihu Mysl zacatecnika od autora Suzuki, ve ktere se popisuje praktikovani zen buddhismu, tedy koncetrovat mysl pouze na to co delame, at uz delame cokoli. Tedy to co se pise v knize je presne to, co se tu deje. To jak tu lide ziji. 
Diky tomu, ze jsem zde zila s mistnimi mela jsem moznost nahlizet na tuto zemi z jine perspektivy nez pouze jako turista. Poznala jsem mnoho zajimavych osobnosti a kazde setkani povazuji za vzajemne obhoacujici zkusenost.
Vaseho znameho z ajurvedskeho centra jsem kontaktovala, bohuzel neodpovedel, zkusim do centra zavolat v pripade, ze budeme mit cas a penize se tam zastavit. 
Na zaver bych se s Vami chtela podelit o zazitek, ktery si pro me tato zeme nachystala pri mem priletu.

Behem meho desetihodinoveho letu jsem moc nespala, spisejsem jen pozorovala okoli a take co se deje uvnitr mne samotne. Kdyz me letadlo pristalo v Kolombu, prosla jsem imigracni kontrolou, duty free zonu a zamirilak pasu vydavajici batohy. Po 30 minutach se mne zmocnila tisen, zustala jsemtam mezi poslednimi se skupinou muslimskych Sri Lancanu, avsak stale jsem verila, ze uvidim muj batoh. Nestalo se. Doptala jsem se tedy, kde mohu zjistit, kde se nachazi muj batoh. Odkazali mne na Luggage service prepazku. Zacala jsem pocitovat  vztek. Sla jsem tams predstavou, ze se budu chovat nastvane a nestastne. Ale kdyz jsem tam prisla,nikdo se tam nevztekal, netvaril se smutne, nenadaval…vsichni se usmivali, jakti, co byli ve stejne situaci jako ja, tak zamestnanci. Tak mi nezbyvalo nicjineho nez se taky usmivat, nedokazala jsem byt vztekla mezi usmivajicimi lidmi. Uz toto mi prislo usmevne a jine nez kdekoli jinde. Slecna za prepazkou odena v sari mi rekla, ze muj batoh zustal v Dubaji a dorazi behem 3 dnu.Poprve sama v cizi zemi a musi se mi stat tohle, rikala jsem si, mela jsem pocit, jako kdyby moje jedina jistota zustala v Dubaji. Na letisti na mne cekalzakladatel organizace, kam jsem mela namireno a jeho kamarad. Vubec nevypadali,ze jim to prijde jako problem. Naplanovali program v Kolombu s tim, ze se probatoh zkusime vratit dalsi den. Nakonec jsem bez svych veci stravila jen asi 30hodin. Koupila jsem si aspon tricko a plavky, abych se mohla jit vykoupat domore. Kdyz jsem nasledujici dopoledne uvidela muj batoh ve skladu zavazadel byla jsem tak moc rada a zaroven jsem si v tu chvili uvedomila, ze to pro mne byla zkouska me zavislosti na materialismu. I presto, ze jsem na vlastni kuzi pocitila, ze zavisla jsem, tato zeme mi hned pri mem priletu ukazala, ze si jde uzivat zivota I bez materialni jistoty.

 

Preji Vam krasny den, 

Klara.

 

Drahá Horizon Lanko, 

strávit téměř 5 týdnů v prostředí, kde čas plyne beze stresu a kde můžete pocítit, že žití v přítomném okamžiku je podstatou života, je zkušenost k nezaplacení.

Organizaci Horzion Lanka založil Wanni. Syn rodičů, kteří pracovali velmi tvrdě, aby mohli jemu a jeho sourozencům dát vzdělání, v dnešní době něco tak důležitého. Angličtina a IT jsou pro Wanniho nezbytné pro spojení se se světem a také pro možnost lepší práce ve vesnici. Jeho snahou je předat to, co se sám naučil i dětem v Mahawilachchiya. To, co sám měl možnost získat. Je mi velkou ctí, že jsem mohla být součástí. Spoustu lidí se stále snaží, najít je jich smysl života. Wanni může být krásnou a prostou inspirací.

 

O učeni

Děti jsou stejné po celém světě. Rádi si hrají, někteří se učí s nadšením, jiní upřednostňují zábavu. Nemusíte se obávat, že Vaše angličtina není perfektní a že nejste profesionál. Nejdůležitější je učit s vášní. Z počátku jsem byla trochu nervozní, neměla jsem přesný rozvrh a celý program byl na mně. Ale za pár dní jsem si uvědomila, že tam není nikdo, kdo by mě hodnotil. Že už tam jednou jsem, že nejsem dokonalá, ale mohu se snažit, jak nejlépe dovedu, předat dětem to, co vím. Poté co jsem si toto uvědomila a zůstala otevřená, začalo mi přicházet spoustu kreativních nápadů přirozeně. 

 

Život v Mahawilachchiya

Bydlela jsem v domě s Wannim, Ammou (Wanniho matkou) a Jeewani (Wanniho neteří). Když jsem se loučila, bylo to jak opouštět domov. Myslím, že není co více dodat.

 

Často jsem si chodila do obchodu kupovat sušenky. Hlavně Munchee kokosové sušenky, které jsou na Sri Lance velmi oblíbené. Chodila jsem bosa a snažila se vysvětlit místním, že tak opravdu ráda chodím, když mi začali dávat jejich žabky. Chodila jsem se koupat do říčky ve vesnici s Jeewani, občas i s oblečením na vyprání. Každý čtvrtek jsem jezdila s Jeewani na místní trhy, chodila jsem do budhistického chrámu, hrála jsem kriket s klukama z vesnice, trénovala a hrála volejbal...Pozorovali jsme noční oblohu v době, kdy padal meteroický roj Perseidy a mnoho dalšího.

 

Děkuji Ti, Wanni, žes založil Horzion Lanku. Díky Tobě jsem vás všechny měla možnost poznat. Děkuji, žes mi ukázal důležitost vzdělání.

Děkuji Ti, Jeewani, žes mě brala všude s sebou, vařila mi úžasná jídla, ukázala mi, jakou máš radost ze života i přes mnoho práce. (Stále myslím na naší sprchu a tanec v dešti :))

Děkuji Ti Ammo, za naše čajové dýchánky, které mne učily, že i beze slov může být mnohé řečeno.

Děkuji Vám děti, že jste přišly a strávily se mnou čas. Spontánnost nápadu jít se koupat při procházce byla skvělá. 

Děkuji Vám, moji přátelé Bhathiya, Jeewan a Sisira, že jste se zajímali o můj život, takže jsme mohli sdílet naše životní zkušenosti a dojít k závěru, že je to s největší pravděpodobností stejné po celém světě. :)

Děkuji Vám vesničané, že jste mne přiajli s otevřeným srdcem a úsměvem. 

Děkuji Vám Ramani a Udaya, že jste mi ukázali, jak může vypadat vztah, kde vzájemně respektujete prostor jeden druhého. Udaya, vzpomínám na naše povídání o žití v daném okamžiku. :)

Děkuji Vám, moje rodino z Anuradhapury, za ukázání, jak rychle se může člověk otevřít druhému a za meditaci u daghoby Jethavanaramaya. 

Děkuji Ti Janako, za pomoc v prvních dnech a za štědrost.

Děkuji Vám Maheshi a rodino, že jste nám ukázali, jak může člověk podnikat s kladením největšího důrazu na spokojenost zákazníka.

 

Cestování na Srí Lance

Když jsme s přítelem začali cestovat, bylo to pro mě trochu složité, protože jsem si uvědomila, že když se stanete turistou na Srí Lance, vypadáte jako někdo, kdo je bohatý (protože si můžete dovolit cestovat), takže na vás mnoho místních kouká, jako na slibný zdroj peněz. Když tato situace nastane, nezbyde mnoho místa pro otevřená srdce. Proto jsme se snažili, jak jsme jen mohli, abychom zůstali na stejném levelu. Cestovat státními autobusy bez klimatizace, jíst s místními v kantýnách, spát u rodin nebo v levných hostelích. Cítím, že je toto nezbytné. Myslím, že proto jsme měli možnost potkat i spoustu skvělých lidí během cest. Moje oblibené místo bylo Pidurangala - nádherná klidná hora uprostřed Srí Lanky.  Cestování vlakem v horách nám skýtalo mnoho nádherných výhledů. Splnila jsem si sen vyzkoušet si surfování. Ráda jezdím na prkně, ale při surfování je úžasné, jak musíte splynout s mořem, abyste věděli, kdy je ta správná chvíle jet.

 

Lidé v České republice dávají přednost soukromí, tolik se neusmívají a tráví hodně času přemýšlením a plánováním. Jsem šťastná, že jsem mohla vidět úsměvy, vstřícnost a lidi, žijící v přítomnosti. 

 

Klára Gebhartová.

20150726_143133.jpg

Požehnané léto

 

Znáte tu od Neckáře "Květiny u cestičky, koláče od babičky, ty dobré s jahodami, ten nejsladší pak dá mi,já to znám...Léto mé, léto mé já tě vítám......."

Tato písnička mi navozuje vzpomínku na moje letní prázdniny na chatě,kterou jsme měli na Lukově nedaleko Zlína.Krásná nedotknutá příroda,hluboké lesy,zřícenina starého hradu,skály,spousta hřibů,orosená rána,horké dny nejlépe u vody a večery u táboráku.Jak je to dávno a přitom jsou vzpomínky tak živé.

Prožila jsem tam prakticky každou volnou chvíli od ranného dětství, to víte cestovat se moc nemohlo,tak rodiče postavili chatičku a jezdili jsme ze Zlína (vlastně tehdy Gottwaldova) do přírody.Nemohli udělat nic lepšího.....

U lesa byl starý třešňový sad,kam jsem ráda chodila,už když stromy kvetly.Miluju pohled na bíle obsypané koruny proti modré obloze.A pak když začly dozrávat třešně....balada.Rostla tam taková všehochuť- bělice,černice,ptačinky a hlavně křupky....maminka se pak divila proč nemám chuť na oběd....

Ráno před svítáním jsme vyráželi na hřiby a že tam teda rostly - praváci,kozáci,kuřátka,bedličky na co si kdo vzpomene.Ten největší dubák maminka zvěčnila na památku - tenkrát jsme měli ruský Lubitel,ale obrázky dělal skvělé.Vážil  (teda ten hřib) dost přes kilo.

A pak byly hody - smaženice,houbové omáčky,vůně sušených hřibů se linula po chatičce.A v zimě jako když najde - taky na štědrovečerní houbovku zůstalo.

Všechny lesní plody se daly využít - z malin byla skvělá malinovka nebo pěna,jahody a třešně na koláče.

Já byla poloviční kluk, s dvěma kamarády se sousedních chat jsme vyráželi na průzkum zříceniny lukovského hradu,lozili po skalách které se jmenují Králky,hráli si na indiány a koupali se v rybníku.

Večer potom se sešlo pár chatařů u táboráku,opékali se špekáčky a zpívaly trampské písně.Nebo jsem s našima seděla na verandě,dívali jsme se daleko do kraje,kolem nás frčeli netopýři,u sklepa funěl ježek a v maliní blikaly světlušky.Nad hlavou snad miliony hvězd,mamka mě učila poznávat souhvězdí a nejraději jsem měla když přišla letní buřka.To jsme pěkně pod střechou seděli a pozorovali to úžasné divadlo.

A ráno jakoby nic,obloha čistá, jen tráva na louce připomínala,že v noci byla nějaká ta zálivka z nebe.To potom začly vyskakovat žampiony a zase jsme my děcka měly úkol.Nejvíc jich rostlo na obecní pastvině,kde se pásávali býci z místního JZD.Louka pěkně pohnojená,to pak bylo jak v žampionárně.

Ještě než jsem otevřela oči,ucítila jsem vůni bílého kafe ke snídani.Vařila se melta a do ní zahuštěné mléko z tuby myslím Tatra se to jmenovalo,k tomu kus chleba s máslem.Z okolí jsem zaslechla broušení srpů a kos a zvuk sečené trávy.To byla ještě zlatá doba před elektrickými sekačkami.

V době kdy jsem měla tak dvanáct jsem propadla kouzlu myslivosti,četla Vrbu a Tomečka a odebírala Myslivost.Obětavec táta byl ochotný vstávat se mnou brzy ráno a ve čtyři jsme už šplhali na posed.Nikdy nezapomenu na ty úžasné východy slunce,první zpěv ptáků a pasoucí se srnky.Při odchodu domů jsme pak nejednou narazili na malé srnče,které si hovělo ve vysoké trávě a čekalo na maminku.....

 

Jsem šťastná že jsem mohla prožít takové dětství a mám tak nádherné vzpomínky,dnes už je všechno jinak.

Tak nějak jsem dnes nostalgická a v paměti mi vyskakuje další píseň - tentokrát od Boba Frídla Táta s mámou,

nemusí vstávat v šest ráno,o prázdninách.Táta s mámou mají čas na tvé hry v létě, o prázdninách. Až budou třešně zrát, v červenci, na pouti v neděli pak po Markétě všichni se sejdeme v létě o prázdninách.....Nádherná píseň mých červenců o pár let později, slyšíte tam tu jistotu - zase bude léto, červenec budou zrát třešně a my se zase všichni sejdem...Ale to už byla jiná historie.

 

Pavla Holubová

Takhle čaruje paní Barbora Vojnarová...
DSC01033.JPG
2013-07-20 07.43.44.jpg
DSC01084.JPG
DSC01085.JPG
DSC01086.JPG
DSC01087.JPG
DSC01105.JPG
DSC01107.JPG
DSC01108.JPG
DSC01144.JPG
DSC01745.JPG
DSC01747.JPG
DSC01748.JPG
DSC01753.JPG
DSC01754.JPG
DSC01775.JPG
DSC01970.JPG
DSC02054.JPG
DSC02413.JPG
DSC02414.JPG
DSC02415-001.JPG
DSC02416.JPG
DSC02447-001.JPG
DSC02448.JPG
DSC03365.JPG
DSC03628.JPG
DSC03636.JPG
DSC05001.JPG
DSC05006.JPG
DSC05075.JPG
DSC05077.JPG
DSC05085.JPG
DSC05192.JPG
DSC05193.JPG
DSC05194.JPG
Ciao Tomi :-)
Napišu ti mé pocity z  autopatie.... pozoruji na sobě, že vždy v ten den se stáhnu  do sebe a dostanu se do tichého režimu ...citim zlobu a přepadnout mě slzy ....
....Vzpomněla jsem si na tebe a sundala si ty boty jak jsi říkal a šla jsem trávou...a prošla takový hebky ,suchý , jehličnatý les úplně bosa ...několik  kilometrů a zažila nepopsatelné blažený pocit radosti a spojení se zemí .:-) ...přišla energie jako hrom.:-)
 V kadeřnictvi jsem zametla a chodila též bosa...nádhera :-*:-*  a dneska přijdu do kavárny a koukám a smějící  se  číšnice roznášela bosa ....a říká :"Pán na mě koukal a říká vy nemáte boty ? A tak jsem mu odvětila no my každý den fasujeme jen żabky a ty moc nevydrží a dnes jsem si zatím na boty nevydělala....:-D :-) :-) 
Dost mě oslovil článek :Síla myšlení - také jsi dárce?? ..... viděla jsem sebe sama před nedávnem ........milují každý den....stačí se jen otevřít...vnímat ....a přijímat ....ty moudra okolo jsou to pro mě indicie a je stale co zlepšovat , zkoušet a učit se nové věci a uvědomovat si to....s diky ..pusu , posílám včerejší fotky jež jsem vyfotila...
....
Segrero la strega :-) ;-)
CYMERA_20150711_143419.jpg
IMAG4717.jpg
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one