IMG_0310.JPG

ARCHIV ČLÁNKŮ


ZPĚT
IMG_0686.JPG
Tohle mě doma hlídá .Váží to 58_kg a jmenuje se to Fanda:)))))).
Vlasta Roubalová
2013-05-05 18.41.14.jpg
2014-05-24 19.44.49.jpg

Po návštěvě Dominikánské republiky už vím, co je to larímar,umím balit doutníky ,což je pro můj život naprosto nezbytné,miluju bachatu a vím jak chutná surová cukrová třtina, kdo byli Taínové a jak se tančí salsa.A taky to, že výlet za velrybami není žádná prdel,hlavně když vám dělá průvodce Toni.Na něj si dejte bacha....

Na tuto cestu jsem se moc těšila, hlavně kvůli těm vysněným velrybám.Odjížděla jsem lehce virozní a bolavá,ale co už zaplaceno,rozhodnuto,snad to tam nějak rozdýchám.

Všechno klaplo podle mých představ,ubytování v malém resortu,jehož budovy byly skoro neviditelné v bujné a přerostlé tropické zahradě.Odpočinek kombinovaný s výlety ,které jsem si naplánovala už z domu - jednak přes cestovku,ale taky sama a s partičkou Čechů, kteří zde žijí několik let a provázejí turisty vlastně jako domorodci.

Kupodivu mě i ta viróza přešla,ale den před vysněným výletem jsem dostala teplotu.Hicovala jsem skoro 38,v tom parnu žádná sranda.Dala jsem paralen a volala průvodkyni, že ruším velryby,není mi dobře.Ta moudrá žena říká - počkejte do rána a pak se rozhodnete.Já věděla, že pojedu za každou cenu,protože se znám - do smrti bych si vyčítala,že jsem propásla možnost vidět keporkaky "naživo".

K večeři přišli účastníci dnešního zájezdu značně otrávení.Můj spolustolovník doktor povídá znechuceně "nic,ani ten blbý gejzír někde v dálce.To jsem ty prachy mohl propít v baru.Navíc nás navlíkli do nějakých neoprenů,na moři ani vlnka,no divadýlko pro turisty".

Jenže znáte mne,ráno sbalená už ve čtyři,teplotu neměřím.Plný batoh pití,brufenů a jedu.Spadla ze mne aspoň ta tíha rozhodnutí.Alea iacta est....

Tento výlet průvodcoval nějaký Toni,domorodec,který studoval zemědělku v Praze a jakž takž uměl česky.Byl fajn, až na to, že během pár hodin vypil tolik ze své příruční zásoby alkoholu,že mu nebylo rozumět.Po příjezdu do přístavu jsme nastoupili do člunu,dostali  žluté těžké pláštěnky,na to oranžové vesty.Slunce peklo a nikde ani vlnka.Já s mými čtyřiceti kily myslela že mě porazí.No nic,vyrazili jsme,lidé si povídali,míle ubíhaly a nikde ani ten blbý gejzír.Potom někde v dálce jeden,druhý třetí,na různých místech.Kapitán i navigátor zpozorněli.K tomu se přidalo mírné houpání,menší vlnky se měnily ve větší a nakonec to s námi slušně házelo.Občas nás větší vlna hezky ošplíchla.Hovor ustával,všichni se soustředili na navigátora - každou chvíli hlásil třeba "two o clock",nebo "five o clock".Znamenalo to, že tím směrem byl k vidění gejzír nebo vyskočila velryba.Některým lidem se začlo dělat špatně.Odolávala jsem dost dlouho,ale bohužel i já nakonec potupně vrhla.Kapitán najednou zpomalil a povídá, že nás právě velmi blízko míjí matka s mládětem,máme být naprosto zticha a vypnul motor.Člun se houpal sám od sebe,a v tom se to stalo - takových padesát metrů od lodi se vynořila velryba,nejdřív vyfoukla gejzír,pak ukázala hřbet a nakonec ocasní ploutev.Už to samo by stálo za ty útrapy.A le to nebyl konec,asi jsme se jí líbili,protože za chvíli vystrčila hlavu a vidím to ve snech dodnes jako zpomalený film.Obrovské tělo se vynořilo skoro kolmo z oceánu,voda stékala po její lesklé kůži.Pak se pomalu obracela na bok a mávala přitom na nás ploutví.Kecla zpátky do vody a pak ještě vystrčila ocas.

Všichni jsme měli foťáky a kamery,ale nikdo neudělal ani obrázek,drželi jsme se abychom nespadli, pozorovali to nádherné zvíře a zapomínali i na zvracení.

Pak nás vyložili na nějakém proslaveném ostrově,kde nás čekal bohatý oběd.Ale naprostá většina účastníků, zelených jak sedma ,popíjela studenou colu a dostala do sebe trochu rýže.

Cesta zpátky byla dramatičtější o to, že kromě rozbouřeného oceánu,který člun co chvíli zalil vodou,začla i bouřka.Nebe se zatáhlo,rozpršelo se  a blesk stíhal blesk.Toni už byl nepoužitelný,kromě pití se začal nahlas modlit.V tuto chvíli nás ani neopreny nechránily a všichni jsme byli promočení do niti.

Naštěstí každé utrpení má svůj konec.V přístavu nás čekal mikrobus,se kterým jsme měli pokračovat na rodinnou farmu,kde se pěstovalo slavné a chutné dominikánské kakao a káva.

Toni však nekompromisně prohlásil, že na farmě nejsou doma,on toho má plné zuby a loučí se s námi.Vysadil nás naštěstí u velkého obchoďáku a zavolal průvodkyni naší cestovky že už nás může vyzvednout.Všichni jsme naklusali do obchodu a nakoupili si něco suchého na sebe.Musel na nás být úžasný pohled,když tlupa naprosto zmáchaných turistů vzala útokem regály s tričky a ponožkami.Tu farmu jsme oželeli s lehkým srdcem.Větší zážitek už nás dnes čekat nemohl.Za hodinku jsme byli "doma" v hotelu a zpráva o našem hrdinství se šířila mezi lidmi.

Byli jsme ti, kteří přežili bouři na moři a k tomu ještě viděli velryby.

Celá akce měla příjemnou dohru - cestovka nám za nedokončený výlet vrátila část ceny a ještě jako bolestné každý dostal krabici kávy a kakaa z oné rodinné farmy.

Takže konec dobrý-všechno dobré a já děkuji svému cestovatelskému andělu strážnému,že mi dopřál tento nádherný i když poněkud drsný zážitek.

 

Pěkný zbytek víkendu a slunce v duši ;-)

Pavla Holubová

Shledání po staletích
20151224_170154.jpg
Venku je zima a mráz.No to většinou v zimě bývá pousmála se levým koutkem rtů.Agáta stála u velké výkladní skříně svého obchodu a se zkříženýma
rukama na prsou pozorovala,jak
venku mrazivé počasí kreslí ornamenty na skla protější budovy.Rychle se stmívalo a ona po celém náročném dni počítala minuty,kdy otočí klíčem v zámku svého malého krámku. Nasedne do svého modrého Fordu a pojede na slíbenou návštěvu.Dnes se moc těšila.Potřebovala si pročistit hlavu od pracovních záležitostí a hlavně od lidí,kterým ráda pomáhala na jejich životní cestě.
Přiznejme si někteří lidé mají upíří manýry a s nima je pak práce o to těžší a ochrana sebe sama náročnější.Také se jí už ozýval zpívající žaludek a když si představila úžasně vonící perské jídlo ,které na ni čeká a ty fantastické dobroty v podobě neobvyklých sladkostí směsicemi medu vůní bergamotu s chutí kurkumy a zázvoru. Čerstvé datle ,když vložíte do úst se rozplynou na sladkou kašičku a chuťové pohárky mají v tu chvíli orgasmus.Sundala kabát z věšáku a v minutě seděla za volantem .Schoulená v černém flaušovém tříčtvrťáku s límcem z falešné kožešiny vyšla svižně schody k domu ,kde na ni již čekali její perští přátelé.S Ismailem ji pojilo 23leté přátelství.Když přijel do Čech ,bylo oběma něco málo přes dvacet.Isi vystudoval lékařskou fakultu ,stal se panem doktorem,oženil se tu ,založil rodinu a celý se poevropštěl.Agáta na první setkání a jejich n&aacu te;vštěvy moc ráda vzpomínala.Užili si legrace .
Jazyková bariéra se rozplývala čím více Isi přidával rok k roku v Čechách.Život karty zamíchal a po 23letech má dvě krásné zdravé děti,ale manželství vzalo za své.Jako otec je fantastický a  milující.
Zazvonila a s bzučícím tónem dveří vešla do domu.Vyšla dvě patra a jako vždy už ji čekaly otevřené dveře a připravené krásné růžové pontoflíčky .Zula boty,zavřela za sebou dveře a se širokým úsměvem jí vítaly Ismailovo dvě nádherné děti.
11letá Pariska a 4letý Samuel.
Milovala jeho děti a ony i jí projevovaly spontání náklonost.
Braly Agátu přirozeně,jako člena rodiny.S Pariskou vedla takové ty ženské řeči a řešily spolu trable dospívající slečny.
Jenže se Samuelem to bylo od začátku sbližování velmi zvláštní.Vždy cítila,když se na ni zadívaly jeho velké  ,čokoládové oči ,jak mizí v jejich hloubce a v srdci se jí rozhostil smutek ,který doprovázela velká vřelá láska.Jeho obrovské oči se uměly čarovně smát. Dostával jí do rozpaků.Samík si Agátu dost přivlastňoval a těšil se z její přítomnosti.Kolikrát viděla v jeho pohledu ,jak jí pozoruje a zamilovaně se dívá do jejích očí.
Agáta si byla vědoma ,že je mezi ní a tím malým tvorečkem zvláštní pouto ,něco mocně přitažlivého.Děti dobrých kamarádek také projevovaly přátelské gesto ,ale tohle bylo jiné.Snažila se popsat pocity a hledala pro to vysvětlení.
Jenže ,když se k ní ten malý raubíř přitiskl objal ji a schoulil v náručí byla emočně zmatená,
ale naplněna světlem a láskou.
Užívala si jeho energie ,která ji posilovala a dobíjela baterky.
Hladila ho a sama mu oplácela lásku a něhu.Cítila ,jak bere ve velkých vlnách tu neobyčejně obyčejnou věc .Tolik mateřského  citu a lásky z ní zářilo,že si toho nemohl nikdo nevšimnout.Bylo to jiné.Pokaždé když odešla seděla v autě a přemýšlela ,proč jí ten mrňous k sobě tak připoutává.
Její výhodou bylo ,že práce s numerologií,karmologií a astrologií umožňovaly Agátě nahlédnout i do věcí ,kterým lidé říkali ,něco mezi nebem a zemí.
Protože si logicky neuměla vazbu k Samíkovi vysvětlit začala pátrat ,zdali není vazba mezi nima z dob dávných ,minulých.Vzhledem k tomu,že ona již několik svých minulých životů znala a věděla,že stará Persie byla jejím domovem,nemohla se zbavit pocitu vazby z těchto dávných časů.
Samík ji zase objal a přitáhl si ji k sobě .Uvelebili se na zemi u pohovky na měkém koberci a Agáta si s ním hrála a kreslila.
Najednou ji Sam  objal přitáhl ji
k sobě a ona vnímala,jak zabořil svůj obličej do jejích dlouhých vlasů.Zavřel oči a nosíkem ji šmrdlal ve vlasech ze strany na stranu.Pozorovala ,jak se vždy nadechne a pomalu vydechuje.
Pak se stalo něco ,co jí úplně rozhodilo a sejmulo.Jak Samík prožíval svoje opojné a omamné ritualní vonění si a uklidňování sebe v jejích vlasech ,Agáta se ho zeptala."Líbí se ti to?"
Jenže jeho odpověď byla úplně jiná,než by čekala. "Ty jsi moje maminka".V jejím srdci jako by něco prasklo ,něco se zlomilo.
Zachovala klid ,protože věděla ,že malé děti mají své hluboké podvědomí stále otevřené.A to od prenatálního věku do svých 6let.Tušila,že Sam jí vypráví minulost.Stále měl schopnost,jako každė dítě automaticky propojovat silné prožitky z minulých životů se současnými naučenými poznatky svého přítomného života.
Aby nepokazila jeho okamžitý prožitek ,řekla jen co jí velelo srdce."Já vím zlato moje."
On jí stiskl tak silně a jen potichu špitnul ."Jsi moje "
Kdyby to v tu chvíli šlo křičela by bolestí,ale i nesmírnou láskou.
Hlavně klid .Zachovej klid.
Isi,který seděl na pohovce vše viděl a sledoval.Bylo mu jasné ,že se odehrává něco podivného.
Agáta si byla nad slunce jistá,že vazba z minulosti existuje,ale jaká.....
Po přátelské,ale i bolestné návštěvě nasedla do auta a v divné letargii ujížděla ke své české rodině.Její dvě holky byly už dospělé .Doma jí u vrat přivítal bernský salašnický medvídek Fany .S láskou Agátě olízal ruce a čekal oblíbenou ňamku.Pak ji milostivě vpustil do domku.Měla pocit velkého štěstí,zmatku ,ale i únavy.
Vlezla si do vany plné horké vody ,kterou zbožňovala.Ležela ve vaně a představovala si ,jak ji
voda smývá z těla všechny nečistoty nasbírané během dne.
Ne jen ty fyzické ,ale hlavně ty duševní -neviditelné.Pomalu z ní stékaly a rozpouštěly se v horké vodě a pak se v podobě páry rozplynuly do neznáma.
Stačilo patnáct minut a byla o deset kilo zátěže lehčí. Po večerním koupelnovém rituálu si oblékla své tyrkysové antisexuální pyžámko,jelikož bylo huňaté ,měké,teplé a na břiše vyšitého medvídka.Na nohy si natáhla stejně chlupaté ponožky a zalezla do peřin. Fakt vypadala infantilně ,ale bylo jį nadlidsky dobře.Agáty milující manžel se vždy smál a ve tváři se mu rozhostil rozpačitý výraz  a se slovy."To nééé už zase ????"mu bylo jasné ,že dnes žádná vášeň asi nebude.Oba se tomu zasmáli ,ale je fakt ,že pyžamo určovalo ,co se ten večer v ložnici bude dít.
Že to bude dobrá kniha se šálkem čaje na nočním stolku o tom nebylo pochyb.Agáta ležela a v hlavě jí doznívaly Samíkova slova.Bez váhání sáhla po mobilu a po sms si s Isim na druhý den smluvila schůzku.
Seděli spolu nad šálkem pravé ,sladké arabské kávy vařené v džezvě a podávané v miniaturních šálcích.Lahoda.
S Isim rozebírali včerejší zážitek a láskyplné chování jeho synka .
Oba se shodli,že Samíkovi láska a objetí ženy chybí.Ale tohle bylo o levl vyšší třįda.To co projevoval k Agátě tím z daleka neobdařoval vlastní biologickou matku.
Slunce se sklonilo za obzorem a v ulicích poletovaly sněhové vločky.V krbových kamnech zapraskalo dřevo a Agáta přivřela okno ,kterým nasněžilo na parapet v obýváku.Její nálada  a duše byly připraveny se vydat na cestu zpět po časové ose .Věděla,že tyto vratky do minulosti nesmi provozovat tak často .
Zapálila bílé svíčky ,stlumila meditační hudbu ,vypla telefon a zvonek u domovních dveří .
Nic jí nesmělo vyrušit.Byla sama doma.Usadila se na zemi na koberci na místě ,které bylo její meditační a v pravidelném dýchání se zavřenýma očima se
odpojovala od reálného světa.Po malé chvíli již ve stavu Alfa plula časem zpět.Musela dát velký pozor ,aby se zpět bez následků navrátila do své doby.
Jak je to možné ,to je přeci zase ten obraz který viděla,když se přenesla s vůní Shazrí.Opět ty vysoké sloupy okna lemovaná vitráží a skosené do špiček.Teď tu ale stála ona na sobě oděv připomínající sárí v zářivé červené barvě bohatě zdobené.Vlasy měla úhledně stažené na temeni hlavy do hladkého drdůlku a ozdobené masivní sponou.Byla velmi krásná .Sama sebe tak viděla a vnímala.Také však cítila nesmírný smutek a stesk.Chápala proč stojí u těch velkých oken.Za zády dlouhý divan.Otočila hlavou v pravo a uviděla masivní dveře.Rozběhla se k nim a bušila do nich pěstmi.
Z očí jí padaly velké slzy beznaděje.Vzala za kliku ale věděla,že dveře jsou zamčené. Všimla si že na zemi kousek od dveří něco leží.Sebrala věc ze zemně. Byla to dětská hračka.Dřevěný koník .Přitiskla si třesoucí se pláčem hračku k hrudi a bezvládně se svezla k zemi.Agáta v tu chvíli pochopila sedící na zemi s rozvybrovaným tělem třesoucím se v pláči věděla co se jí stalo .Viděla jeho oči .Byl to Sam.Vzali jí ho.Sebrali jí dítě .Ona měla dítě chlapečka.Ten smutek stesk a neskonalá bolest jí prostupovaly.Agáta vše prožívala jako tenkrát.Bolest perskè princezny .Sebrali jí malého synka na převýchovu .Převýchova v muže odříznut od mateřské lásky od citu a pohlazení ,aby nedegeneroval a byl schopen tvrdého ,chlapského  světa .Už nikdy ho neviděla.
Agáta seděla velmi vyčerpaná a rychle se chtěla z tohoto světa navrátit do reality.
Ještě očista v pomyslném výtahu mezi staletími a dnešním světem .Její vědomí jí bezpečně navracelo zpět.Dobře uzavřít podvědomí leč s pamatováním si prožitého.Odpočítávala návrat k číslu jedna a pomalu otevřela oči.Seděla,jako by ji opařili.Ruce měla ledové a pociťovala žízeň.Ještě v ní doznívaly emoce a prožitky.Její levá mozková hemisféra začala pracovat na plné obrátky a Agáta se snažila vše vysvětlit reálně .Nebylo co .Tohle byla realita.Už věděla proč jí Sam řekl .Jsi moje maminka .Věděla proč jí mačká a objímá.Jeho potřeba být s ní v každém okamžiku .On to věděl a našel si ji.
Zase se naše duše setkali pomyslela si Agáta.Potřebují si prožít lásku a projít znovu shledáním a obejmout se.
Trvalo to staletí  ......
Ismail měl v očích slzy ,když mu Agáta vše vyprávěla.On věděl dávno a cítil ve svém nitru ,že ona k nim patří.Vrátila se do rodiny.
Co dál????
Asi jen to,že jsme teď v jiném čase a jiné době.Žijeme svůj reálný současný život.Stůjme pevně nohama na zemi .Minulost nevrátíme a univerzum má s náma svůj záměr v náš prospěch.Milujme ty co v tomto životě potkáme a projevujme si  navzájem lásku .Nikdy nevíme s kým jsme byli zpřízněny .
A to ,že se nám dostane takového daru poznat kousek minulosti si važme s pokorou a úctou .
S láskou Agáta-Vlasta

Paola a Saola aneb Lisabon v rytmu samby

 

 

Ten výlet do Lisabonu byl naplánovaný do posledního detailu,a nakonec jako vždy bylo všechno jinak.Konečně jsem dostala odvahu si zorganizovat dovolenou bez cestovky, jak se říká na vlastní triko.To město stálo za víc, než jeden dva dny letmých a uhoněných prohlídek s průvodcem.Chtěla jsem tam strávit celé dva týdny a vychutnat si všechny jeho vůně,barvy a chutě.

Našla jsem si na internetu útulný malý penzionek,koupila letenku a těšila se na dobrodružství....netušila jsem že adrenalin zažiju tak brzo.

 

Po přistání mě čekala hned na letišti silná káva na kuráž,které tady říkají bica,zhluboka jsem se nadechla a vyšla před příletovou halu.

Řidiči taxiku jsem podala lístek s názvem a adresou hotelu a vyjeli jsme.Na to, že se penzion nacházel prakticky na hlavním tahu, mne překvapilo, že se šofér ptal dvakrát na cestu.Nakonec jsme šťastně dorazili,taxikář vyhodil kufr na ulici a byl ten tam.Další část cesty byla za mnou a já už se viděla pod sprchou a v posteli.

Suverénně jsem dofuněla s kufrem po schodech k recepci a v následujících minutách málem prodělala akutní infarkt myokardu.

Recepční se podíval na voucher,pak do počítače a s politováním mi ohlásil že nemá provedenou platbu a musím zaplatit v hotovosti.

Málem jsem se tam složila,hoši když viděli moje zoufalství,zavedli mne do mezipatra,kde byl útulný salonek s vlněnými koberci,pohodlnými sedačkami a pohovkou.Na tu mě uložili,zakryli dekou a donesli čajíček....Ubezpečili mne , že se určitě vše vysvětlí a pak mne ubytují.

Vyčerpáním jsem usnula a asi za hodinu už mne budili a přesunuli do mého pokoje,samozřejmě se platba našla a já mohla konečně pod tu sprchu....

Penzion byl bez stravy,jak známo Portugalci jsou zvyklí vypít své ranní galao (kávu s mlékem) a k tomu nějaký koláč cestou do práce.

Chtěla jsem to tak dělat také,nicméně nějaké potraviny jsem si mohla uložit i do ledničky v recepci.Po dvou dnech jsem měla těžké a mastné portugalské stravy plné zuby...,snila jsem o asijské kuchyni,rýži a podobných dobrotách.

Paola a Saola byly dvě pokojské,které se ve službách střídaly a obě byly moc prima.Paola pocházela z Ria a ta brazilská energie z ní sršela každou minutou.Nic jí nedokázalo pokazit náladu a se smetákem doslova tančila.Saola byla Angolanka, jejíž rodina tady našla útočiště v době občanské války v jejich vlasti, a domů už se nikdy nevrátili.

Lisabon mi učaroval mimo jiné svou multikulturní a multietnickou realitou,tam nikdo neřeší,jakou máš barvu pleti a jakým jazykem mluvíš.Babylon barev,jazyků a vyznání....

 

Kolem oken mi jezdila historická osmadvacítka - tramvaj,která je tak trochu turistickou atrakcí,ale také běžným dopravním prostředkem i pro místní.Vždycky poránu mě probudilo její cinkání a pak veselé štěbetání dětí,které rodiče vodili do mateřské školky naproti hotelu.

Zvykla jsem si snídat na pokoji a protože vstávám velmi brzo,opatrně abych nikoho nevzbudila, jsem po vrzajících schodech sešla do recepce pro jídlo do ledničky.Ta byla uzamčená a klíč mi vydal recepční.Po dvou dnech ho přestalo ranní buzení bavit a klíče mi nechávali na dohodnutém místě (stejně tam nikdo jiný nic neměl).

Kolem poledne jsem se vracela "domů" a přemítala,kde a co zase budu proboha jíst....Vtom mi padl zrak na nápis "Indická restaurace".

Hurá,snad se konečně najím podle chuti, a taky že jo.Po vstupu se mne ujal čísník a usadil ke stolečku pod obrázkem meditujícího Buddhy,pod nohama měkké koberce,ve vzduchu se mísila vůně koření a vonných tyčinek.Mlsně jsem studovala jídelní lístek a pak objednala oblíbený Palak panýr,k tomu kopec rýže,čapátí a čaj.Najednou čísník povídá : "A vy ste hádam Česka",já na to "veru hej a čo vy tu robíte "? No sranda,Češka a Slovák se potkají v indické restauraci v Lisabonu.Michal tu robil už vyše pol roka a jeho dívka tady studovala.Od té doby jsem tu byla na oběd každý den,výborně se najedla a navíc vždy dostala něco dobrého sebou.

 

Jedno ráno jsem měla namířeno do čtvrti Belém na prohlídku kláštera svatého Jeronýma a k tomu kulinářskou chuťovku.Nachází se tady nejstarší cukrárna ve městě, kde podle starého receptu pečou známé koláčky pasteis de Belém.To jsem si nemohla nechat ujít,už doma jsem o této specialitě četla a vystřižený článek i s fotkou mistra pekaře jsem měla u sebe.

Na zastávce tramvaje mne oslovil exoticky vypadající muž (jak jinak v Lisabonu) a ptal se mne na cestu k Univerzitě.Až popsal místo, kde se nachází,tak jsem už věděla, že oba čekáme na patnáctku.Byl to veterinář z Teheránu, který jel na nějakou odbornou konferenci.Zmínila jsem svá středoškolská veterinární studia a aspoň nám uteklo čekání na spoj.

Vystoupila jsem blízko kláštera,ale nejprve chtěla zajít na kávu a proslulé koláčky.Cukrárna měla být někde blízko,zeptala jsem se tedy  okolojdoucího staršího pána.Ten mi galantně nabídl rámě,a řekl že je mu ctí mne tam doprovodit.No jak ve filmu....

V cukrárně zrovna otvírali,tak jsem byla první host.Interiér v provedení modrobílých azulejos,hodně prostoru a hned byl u mne číšník.

Řekla jsem mu že se těším na slavné pastel de nate a ukázala výstřižek z novin.Za malou chvíli u mne stál mistr pekař,který se na fotce poznal a byl celý šťastný že se o jejich dobrotách ví i  v "Československu",jak nazval mou vlast.Nedal jinak, než že moje občerstvení jde na účet podniku a poprosil mne o ten novinový článek na památku.

Kdo ještě o této dobrotě neslyšel,tak si představte tenký základ z lístkového těsta a na něm pudinková náplň posypaná skořicí.....lehounký jako vánek...Neprosto nedostižné....

 

Přeskočím prohlídku kláštera a nakonec se zmíním ještě o jedné lisabonské dobrotě,což jsou pečené kaštany.Byla jsem tam právě na podzim a na náměstí Rossio stojí zato si sednout ,pozorovat cvrkot kolem a k tomu z kornoutu chroupat pečené kaštany.Musejí být ještě teplé,je to opět vynikající věc,která ke koloritu města patří.

Poslední den mého pobytu jsem nakoupila dobroty pro moje dvě dobré duše Paolu a Saolu a udělaly jsme na mém pokoji mejdan na rozloučenou.Bylo nějaké brazilské disko,tance se smetáky a veselo dlouho do noci....

Pak přišlo drsné probuzení,ale dojemné loučení a recepční,který mne před dvěma týdny málem neubytoval,mi donesl kufr až k taxiku,a mával na rozloučenou kapesníkem.

Lisabon se mi navždy vryl do paměti,projela jsem se všemi jeho elevátory,navštívila "hřbitov radostí",muzeum kachlíků,strávila celý den v proslulém oceanáriu,dva večery probrouzdala ve čtvrti Baixa a Alfama.Zažila neopakovatelnou atmosféru ve staré hospodě,kde místní zpívali fado jen tak pro sebe a pro radost,prohlédla si katedrálu i starý hrad,probírala staré tisky v antikvariátech,spálila si ponorný vařič a pořezala nohu,fandila s místními v baru při utkání Benficy Lisabon,a poslední půlden meditovala v botanické zahradě.Určitě jsem na něco zapomněla,ale jedno vím jistě -  na Lisabon nestačí ani ty dva týdny.

 

Pavla Holubovávv

Závan staré Perzie

Seděla u stolu a v levė ruce držela tužku.Nebylo by na tom nic tak divného ,kdyby jį ruka sama nenakreslila na papír to,co jí okamžité myšlenky přinesly.Dávalo to smysl .Velký papasan z vyšívaného ,pevného brokátu,uprostřed stlačen knoflíkem potaženým lesklým saténem.Kolem kulatého polštáře byly našity honosné střapce.Vedle papasanu stála vysoká štíhlá váza ve tvaru karafy.Zdobená vytepanýma ornamentama.A hned za ní druhá úplně stejná Ruka jí klouzala po papíru a ona se nestačila divit ,co se jí z podvědomí dostává na povrch.Věděla ,že tyhle věci již viděla.Viděla je naprosto zřetelně i teď.Agáta seděla na zemi v obýváku u nízkého konf erenčního stolku .Na stole vedle její kresby stála keramická kadidelnice s ametystovým pískem a s žhnoucím uhlíkem který zahříval kadidlo.Vůně a bílý kouř kadidla Shazrí se linul obývacím prostorem.Omamná vůně jí vracela zpět do dob minulých.Každým nádechem se Agátě vynořovaly obrazy ,které dostávaly hmotnou formu na listu papíru.Skleněná velká tabulová okna ,která měla horní skla skosené do špičky .Zdobila je barevná vitráž v dlouhém postraním pruhu propletené zlatou konturou.Skla v nich seděla  ,jak v luxusním rámu.Celkový dojem byl monstrózní a okázalý .Upoutávaly jí ty špičaté hroty skel,které vypadaly jako št&i acute;ty starých chalup.Jedno vedle druhého .Divan.Dva metry od okna stál nádherný dlouhý divan.Potažen bordovým sametem  Na postraních bočnicích ho zdobil vyšívaný brokát.Dřevěná madla divanu byla stočená do kulata a působila měkce.Jako by přepadávala ven z pohovky.Stál na dřevěných kulatých nohách  .Zvláštní.Pomyslela si.Viděla vše do nejmenšího detailu.Viděla barvy,cítila vůně a bylo jí moc hezky.Obývák zaplavila hustá mlha kadidla a Agáta se v ní utápěla .Byla v jiném světě. Byla doma.Cítila neomylně,že tam patří.Najednou se obrazy začaly ztrácet do dáli se zvuky z chodby ,které se k ní blížily."Mami už jsi dala žrádlo Fanymu"?Její mla dší dcera se obávala o přežití jejího mazlíka.Bernského salašnického maxi psa.Ten na nedostatek potravy fakt nevypadal."Ne zlato,ještě ne!!Postarej se prosím."Řekla Agáta se smutkem v hlase ,jelikož přišla o zázračný moment ve svėm bytí."Ježíši mami zase ten smrad a kouř"!Komentovala otráveně její 17_letá dorostenka Agátino čištění mįstnosti  .Nikdo doma netušil co se jí teď odehrálo před očima a v její hluboké mysli."Zlato nepruď"!Odbětila matka s nadhledem.Ema byla zlaté dítě.Ty dvě si rozuměly.Měly k sobě blízko.Sice někdy proběhly rozdílné,třeskavé  slovní kotrmelce ,ale která 17letá se nesnaží prosadit sebe a svůj neomylný názor.Vždy se dohodly.I kd yž Agáta měla většinou navrch.Pomáhala jim ve vztahu kouzelná formulka ,kterou radi používaly,když veděly ,že jedna z nich nemá náladu a narazily by do sebe."Bacha dnes mám blbě postavené hvězdy."Vždy to zabralo .Stáhly se každá do svého koutku a daly si prostor a čas až vesmír vše vyčistí.Dnes už se Agáta do svých vizí neponořila .Pustila si cédéčko s relaxační hudbou .Uvelebila se na velké sedačce .Zabořila se do měkkých polštářů a přemýšlela,zdali co zažila byla pravda.Jasně že byla .Důkaz držela v ruce. Arch papíru s jasnými kresbami .Místnosti z dob dávných a minulých.Čím více se věnovala práci s Jindr,astrologií a karmologií čím více na sobě pracovala ,učila se nové poznatky,tím lehčeji se dostávala přes práh do minulých životů.Od dětství jí bavil a fascinoval svět arabských šejků a krásných tanečnic.Ta úžasná podmanivá hudba .Když ji slyšela prvně vyskočila a hned se vlnila v rytmu bubínků.Bylo jí 13let a ušila si první kalhoty.To by nebylo tak divné,kdyby je nevyzdobila korálky a ornamenty.Nikdy to neviděla,nedělala a přeci to znala.Automaticky po paměti vyšívala a dělá to dodnes.Postupem času se jejími přáteli stávali peršané,arabové ,albánci .Neotočila se za modrookým blonďákem.Magnetem byl vyšší muž tmavé pleti černých vlasů a uhrančivých černých očí.Ty jí vždy dostávaly .Měly jiskru ,hloubku a slibov aly něco tajemného  Agátě zůstaly rysy peršanky .Ty si po staletí zachovala a přenesla i sem do tohoto života.Dívá se na sebe do zrcadla a odpovídá jí perská princezna .
Naslouchejte sami sobě .Zadívejte se hluboko do svého nitra.Zadívejte se do svých očí v zrcadle.Jsou vstupní bránou do vší duše do vaší minulosti.Sledujte co vám chutná .Druhy jídel.Jaká hudba se vám líbí.Jaký jazyk jiných národů je vám milý ,zvučný.I naše strachy a paranoi jsou ve většině odrazem minulosti.A celkem se lehce přiblížíte k prahu minulosti.
S láskou čarodějka Vlasta ,nebo Agáta?????

Soubor šumavských  fofografi od pedagožky a amatérské fotografky, Aleny Němečkové. 

 

P1011913 (2).jpg
P1012006 (2) - kopie.jpg
P1012095.jpg
P1012102 (3).jpg
P1012166 (2).jpg
P1012226 (2).jpg
P2141121.jpg
P2141138 (2).jpg
P5101250.jpg
P5101263.jpg
P6141548 (2).jpg
P7061679.jpg
P7061684.jpg
P7071781 (2).jpg
P7071803.jpg
PA120711.jpg
PA142324 (2).jpg
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one