IMG_0310.JPG

ARCHIV ČLÁNKŮ


ZPĚT
IMG_0686.JPG
                           P  R  O  Č      S E     N  E  N  A  J  D  O  U  ???
 
 
ÚSKALÍ  PŘI  DIAGNOSTICE  PARAZITÁRNÍCH  ZÁTĚŽÍ  KONVENČNÍ
                                                    MEDICÍNOU
  
 
Klasická medicína  má k dispozici tři způsoby, jak zjistit parazitární zátěž:
1. PŘÍMÝ  PRUKAZ  parazitů ve stolici , v krvi, nebo biopsií
2. ZJIŠŤOVÁNÍ   HLADINY  EOSINOFILU
3. ZJIŠŤOVÁNÍ  SPECIFICKÝCH  PROTILÁTEK
 
Přímý průkaz je samozřejmě nejspolehlivější ukazatel. Najdou - li se články /tasemnice/
nebo vajíčka /hlísti a motolice/  ve stolici, není pochyb o parazitární nákaze. Přímý průkaz  je však otázka náhody  a štěstí. Články tasemnic neodcházejí pravidelně, rozhodně ne denně, a vyžaduje to mnohadenní sledování stolice, přičemž netrénované oko hostitele může článek zabarvený stolicí  přehlédnout. Neinformovaný hostitel vůbec nespojuje své potíže s parazity a stolici neprohlíží. Vajíčka hlístů a motolic nemusí být ve stolici rozvrstveny rovnoměrně. Pokud jsou žlučovody například ucpané cholesterolovou zátkou, kamínkem, nebo jsou   ucpané  samotnými  motolicemi, ty pak  kladou  vajíčka před  zátkou a  do stolice se nic nedostane.  Obdobná situace nastává  tehdy, když jsou paraziti lokalizovaní mimo střevo. Takových případů je celá řada a setkávám se s tím běžně. Laborant má pak před sebou úkol, který se podobá hledání jehly v kupce sena. Představte si, že odeberete hrst sena z kopky a hledáte jehlu. Jestliže v této hrstce jehla nebyla, prohlásíte, že není ani v celé kopce. Toto riziko by se mělo snížit opakovaným odběrem stolice, ideálně 3x. V praxi se to neprovádí, a to jednak z finančních důvodů a také proto, že lékař nařídí odběry stolice, jen aby měl klienta z krku a splnil povinnost. Není však zainteresován na výsledku testů, protože je beztak přesvědčen, že i ten jeden odběr byl zbytečný. Vzorově to provádějí jen referenční laboratoře, ale vy nemusíte mít to štěstí, že se vaše vzorky dostanou tam. Pro každého parazita je určena jedna státní referenční laboratoř, která bdí nad přesným prováděním testů a uděluje akreditace místním laboratořím, které o akreditaci požádají  a  dokážou určit správně druh parazita ze  zaslaných slepých  vzorků. Máte-li tu smůlu, že odeberete k testování  právě ten  kousek  stolice, kde náhodou nic není, pak ani vícečetné odběry nepomohou. S vyšší četností se ovšem pravděpodobnost záchytu zvyšuje.
           K neúspěchu často přispívá lajdácký odběr u přímo v ordinaci. Správně by se měl odevzdat  ,,oříšek" stolice, tedy hmota o velikosti vlašského ořechu. Jak se provádí odběr vzorků napříč republikou?  Sestra vezme  špejli s vatou na konci,, tu opatrně protočí v ústí konečníku pacienta  a  otře o sklíčko. Nikdo se nebude divit, že takové vzorky jsou  samozřejmě pokaždé negativní. Nemůžeme protestovat,  testy nám přece udělali. Je to úmysl nebo neznalost? Proč se laboratoř neozve, že dostala nekvalitní vzorek? Pro laboranta je jednodušší zaslat zpět negativní zprávu a mít klid.  Začíná to už na fakultách, kde by se  medici měli učit  správné  postupy.
     Veterináři jsou si vědomi nedokonalosti  přímého průkazu  a učí se, že je  pouze 1 % PRAVDĚPODOBNOST  /!!!!!!!!!/, že se paraziti najdou ve stolici dobytka.  TOTO  ČÍSLO SI PROSÍM  ZAPAMATUJTE !  Proto  svědomitému veterináři stačí, najde-li parazity ve stolici jediné krávy. Automaticky to pro něj znamená, že přeléčí celé stádo.  
     V závěru knihy si  přečtete  příběh nazvaný Bělehrad, kde pečlivá  mikrobioložka  nechala pacientku přinést postupně 12 vzorků stolice.  Až  ve dvanáctém vzorku našla vajíčka škrkavek. 
     Záleží také na použité metodě. Klient veterinář mi vyprávěl, že pracoval na jatkách jako kontrolor. Maso vepřů rozřezávali na tenké plátky a hledali svalovce. Nikdy se nic nenašlo. Jakmile se ale začal používat TRYPSINOVÝ TEST, z rozpuštěné bílkovinné kaše vyplavaly
cysty  svalovců. Trypsin je  enzym, který štěpí bílkovinu.    
 
Jiná situace je u  živorodých parazitů, kteří nekladou vajíčka, jako je svalovec, nebo filárie. Svalovec se najde někdy náhodně na ultrazvuku nebo MR, pokud vytvoří větší cystu. Ale protože v populaci laické i odborné přetrvává názor, že svalovci jsou vyhubeni, nikoho
nenapadne, že by mohlo jít o cystu svalovce. Pacient se pak dozví , že má : většinou LIPOM,
POLYP, MYOM, CYSTU, BENIGNÍ  LÉZI, GRANULOM, SARKOM.
 
Totéž se děje v případě nálezů hydatid- echinokokových cyst, kde navíc přistupuje nejčastější diagnóza- ZHOUBNÝ NÁDOR.  Echinokok je v naší populaci VELMI četný. Je slušná  pravděpodobnost,  že nebudete mít nádor , ale obyčejnou  parazitární cystu, a nepotřebujete chemoterapii, ale antihelmintika. Onkologický ,,průmysl" je z části založen  na  parazitech.  Kromě echinokoka mohou být   onkologické omyly způsobeny i  svalovci, granulomy schistosom a klubky filárií. Ty jsou někdy vyhodnoceny jako HEMANGIOM. Řeknete si : přece se provádí biopsie, a ta už musí rozlišit, že jde o parazita. To by ale musel  laborant  předpokládat, že může o parazita jít, a musel by mít  zkušenost, jak taková starší  hydatida vypadá na řezu. Echinokoková cysta-larvální stadium- začíná růst z mikroskopického vajíčka. Zprvu má velikost makového zrnka a roste velmi pomalu, i desítky let.  Zpočátku   je uvnitř tekutá, ale postupně gelovatí a kalcifikuje od středu ven. Takový tuhý hrášek, na řezu porézní,  pak už nemusí připomínat nic živého. Z cysty se vyštípne vzorek  a nařeže na tenké plátky. Pod mikroskopem se  zjistí, že nejde o lidské buňky. Diagnóza rakovina je na světě.
     Cituji MUDr. Kolářovou, Národní referenční laboratoř, IPVZ  Praha :
,,Z diagnostického  hlediska mají význam zobrazovací metody, sérologická a histologická vyšetření. Metodou volby je UZ a CT, jimiž lze prokázat ROZVINUTÉ formy AE/alveolární hydatidózy- neboli cystu měchožila větveného-alveokoka/. Použijeme - li obě metody současně, je třeba vzít v úvahu, že JEN VZÁCNĚ ZÍSKÁVÁME SHODNÉ VÝSLEDKY, ty se projevují jen u 42 % pacientů. MR je přínosná pro zobrazení patologických změn v hepatálním cévním řečišti , AVŠAK NENÍ SPOLEHLIVÁ  PŘI  PRUKAZU KALCIFIKOVANÝCH  LOŽISEK. V porovnání s uvedenými metodami však dosahujeme nejlepších výsledků pomocí PET / magnetickou rezonanci s kontrastní látkou/.
Přes svou citlivost MAJÍ  VŠAK  ZOBRAZOVACÍ  METODY SVÉ  LIMITY :
I přes negativní PET byly v některých případech prokázány rekurence onemocnění i  několik let po ukončení léčby. Základní laboratorní vyšetření mají při podezření na  AE  jen LIMITOVANÝ VÝZNAM.  EOSINOFILIE  OBVYKLE  CHYBÍ, sledování specifických protilátek  MÁ MALÝ VÝZNAM, přínosnější je  snad hladina  IgE. U neoperabilních pacientů je nutné podávat benzimidazol DLOUHODOBĚ  AŽ   CELOŽIVOTNĚ !  "
     Mám výhradu  - benzimidazolové preparáty ničí jen hlísty, na tasemnice jsou slabé. Ploší červi se musí ničit praziquantelem, léčba trvá jen několik týdnů, kdy léčíme s přestávkami o víkendech, takže nám na to suma sumárum stačí 8-10 dní celkem. Český parazitolog z pohodlnosti  /praziquantel tu není registrován/ raději povoleným lékem ničí zažívání klienta roky. A teď už nemá ani to, Zentel byl přede dvěma lety zrušen. SÚKL, BRAVO !!!
.
,,Do roku 2006 byl v ČR popsán pouze 1 případ humánní AE/74- letá žena z Klatov/,od roku 2006 u nás bylo zaznamenáno celkem 6 případů AE/Lukáčová, Skalický 2008 a 2009/"
Tohle jsou oficiální čísla, docentka Kolářová však patří k osvíceným českým parazitologům, kteří  otevřeně  přednáší a píší o tom, že promořenost populace parazity bude mnohem větší, než dokážou zjistit testy.
Následující  mail, který jsem dostala v listopadu 2008, tato čísla vyvrací  :
,,Dobrý den, paní Bláhová, přečetla jsem si na internetu Váš příspěvek k parazitům.
Chci Vám jen sdělit, že jsem po operaci echinokokové pseudocysty  v játrech a potvrdit Vám tak, že tímto onemocněním jsou nakaženi i lidé v ČR. Lékaři mne sledovali od roku 2006
s diagnózou KAVERNOSNÍ  HEMANGIOM. Byla provedena biopsie, echinokok nebyl rozpoznán. Byl zjištěn až po operaci, z histologie. Na infekčním oddělení mi sdělili, že se jedná o vzácnou infekci, která byla v ČR zaznamenána před několika lety. Zjistila jsem však, že těchto případů je mnohem více, jen na této klinice letos 8 pacientů. /klientka odmítla sdělit jméno kliniky/ Já jsem přišla o  60 % jaterní tkáně a jsem zaléčená Zentelem. Doufám, že toto onemocnění nemá návratnost. Chodím pravidelně na sérologii, zatím jsem negativní. Lékaři, díky ojedinělému výskytu, na tuto možnost zřejmě zapomínají."
     Vzhledem k tomu, co již víme o alveokokovi, vyšetřovacích metodách a Zentelu,  budeme doufat,  že žena je a bude v pořádku.  
 
U echinokoka se používá pojem metastáze jako u rakovin. Uvnitř mladé cysty plavou v tekutině  skolexy - hlavičky tasemnic. Mohou jich tam být desítky a stovky. V případě rozbití cysty dojde k vylití obsahu do krevního řečiště a rozesevu tasemnic po těle.
Toto  nebezpečí  hrozí právě při nešetrné  biopsii.
U hlístů je situace teoreticky nejjednodušší. Najdou-li se vajíčka, nebo dokonce dospělý parazit  ve  stolici, je  vyhráno. Samice parazita ovšem musí být ve střevě.  Obtížně se hledá  Toxocara cati  nebo  canis. Podle  dosavadní  úrovně znalostí  se v nás nemnoží, protože nejsme vhodní hostitelé. Larva pak putuje tělem - od toho dostala název  larva migrans - a hledá správného hostitele. Přitom poškozuje mechanicky tkáně, kudy prolézá. Nevyužívá jenom krevního a lymfatického řečiště, jako ostatní paraziti, ale hlava nehlava se pomocí svých proteolytických enzymů proleptává i tkáněmi a svaly. Kde se jí zlíbí, tam se zacystuje, přičemž k tomu využije i našich vlastních tkání. Bylo mi divné, že přežívá tak dlouho, roky,
a napadlo mne, že se v nás přeci jen asi množí, máme-li tu smůlu a spolkli jsme více vajíček. Pak se vylíhnou samičky i samečci, spáří se a plodí další potomstvo, stejně jako askaridy. Všechna literatura však byla proti, až v Lékařských listech  č.28/2001 jsem našla tuto zmínku : ,,Několikrát, zvláště v pracích staršího data, se objevila zpráva o nákaze člověka dospělými jedinci rodu Toxocara, převážně šlo o Toxocara cati. Prokázané jsou 4 případy nálezů dospělých červů T.cati u malých dětí ve stolici, nebo ve zvratcích." Odborníci si to vysvětlují tak, že dítě pozřelo vyšší vývojová stadia larev. Obávám se ale, že je to jen zbožné přání a škrkavky ve snaze přežít zapomenou na vybíravost. Vždyť co jim v nás chybí ?   Máme  stejné orgány jako pes a kočka, navíc větší.  V případě, že se zacystují a nemnoží se, jsou pro klasickou medicínu prakticky nezjistitelné. Cysty jsou drobné. Vzácně lze v bioptickém materiálu nalézt chodbičky, způsobené larvami.  
     V případě prvoků je situace ještě o něco složitější. Například lamblie Giardia intestinalis, nebo améby- Entamoeba histolytica, se nejlépe hledají v čerstvé, JEŠTĚ  TEPLÉ stolici, takže
je ideální, dostane-li se stolice do laboratoře DO  PUL HODINY po defekaci. To abyste bivakovali před dveřmi laboratoře. Protože je tento požadavek  těžko zajistitelný, používají se
 
k uchovávání a transportu stolice speciální termosky. Lépe řečeno- měly by se používat. Lamblie a améby jsou velmi choulostivé na teplotu i vyschnutí a nemají - li své podmínky
k životu, brzo hynou. U améb je to průšvih, protože se snadno zamění s bílými krvinkami
a laborant má možnost odlišit je jen podle charakteristického měňavkovitého pohybu. Jakmile se přestanou hýbat, jsou pod mikroskopem  těžko zjistitelné. Tyto rady poskytuje pracovníkům mikrobiologických laboratoří   MUDr. RNDr. Hynek Lýsek, ve skriptech Parazitologie, vydaných Přírodovědeckou fakultou University Palackého v Olomouci.
Píše doslova :
,,při podezření na Giardii  intestinalis  doporučuji provést odběry stolice vícekrát, 3x-6x,
ale ani 6 negativních výsledků testů  NEMUSÍ ZNAMENAT  NEPŘÍTOMNOST  GIARDIÍ
V ORGANISMU !"  Je vidět, že tento člověk ví, o čem mluví.  Studenty varuje i před dalšími chybami, které se mohou přihodit, a to jak při roztěrech na sklíčko, tak při barvení. Sami víte, že se odběry stolice neprovádějí ani třikrát, natož šestkrát. Lamblie a améby jsou při testováních na Salvii VELMI běžné, od známých, kteří používají  Oberon, slyším totéž.
Entamoeba histolytica je nejrozšířenější parazit na planetě, trpí jí stamilióny lidí, je rozšířena kosmopolitně, takže by vám spíš mělo být divné, když ji nenajdete, než najdete.
 
Úskalí při testování MALÁRIE
Plesnik, Cestovní  nákazy :
,,Při podezření na malárii by se krev měla odebírat v době horečnaté periody, kdy je vyšší pravděpodobnost  záchytu  plasmodií. Je-li nález negativní, opakovat vyšetření třikrát každých dvanáct hodin. Měla by se vyšetřit jak tlustá kapka, tak roztěr krve, barvený Giemsou". Toto se v praxi neprovádí, i když možná pro  nějakého VIP pacienta ano. Poslala jsem dvě pacientky s typickými malarickými symptomy, které se vrátily z endemických oblastí/Egypt, Bolívie/, na dvě různá pracoviště /Praha, Brno/. Při testování na EAV byla nalezena u jedné  klientky  smíšená nákaza Plasmodiemi  vivax, malariae a ovale, u druhé P. malariae. Ani brněnská laboratoř, ani pražské pracoviště neprovedlo odběry v době zvýšených teplot, ani nepozvali klientky k dalším odběrům. Testy byly negativní. Obě klientky tedy dostaly ode  mne  speciální preparáty PLASMODIUM  M,O,V.
K mému údivu se zlepšily už po několika týdnech. Teploty klesaly, únavnost byla  menší, záchvaty pocení a zimnic řídly, klouby, svaly a hlava méně bolela.  Kdybych se mýlila
a   ony  dostaly nepotřebné preparáty, žádné zlepšení by se neodehrálo. Je tedy na pováženou, že se vám v našich krajích nedostane pomoci, když se v cizině nakazíte, a jsme tím bohužel v Evropě neblaze proslulí. 
     Pavel Čermák  a  kolektiv : Mikrobiologická diagnostika : ,,Možné chyby při přípravě preparátů : Vzhledem ke skutečnosti, že jsme se opakovaně setkali v naší laboratoři s krevními nátěry připravenými ze žilní krve, které byly prakticky neposuzovatelné, doporučujeme zásadně provádět odběr z prstu. Nátěr může být příliš tlustý, u tlusté kapky může dojít ke smytí krve s povrchu skla. V příliš tenkém roztěru nevidíme dobře jednotlivé erytrocyty. Při  barvení vznikají artefakty, které nezkušený pracovník může zaměnit za plasmodia. Při příliš rychlém sušení a zahřívání dochází k poruše erytrocytů. Zbytky desinfekce proniknou do krve v preparátu- dochází k deformaci krvinek a identifikace je ztížená. Další chybou jsou preparáty připravené z žilní krve s časovou prodlevou - stačí i relativně krátký časový odstup- 15 až 20 minut, a vzhled parazitů může být ovlivněn."
Lékařské listy číslo 28/2001:
Popsán případ pacientky, která se vrátila z Keni, a lékaře navštívila s horečkami, zvýšenou únavností,  bolestmi břicha se zvracením. Vyšetření ukázalo zvětšené tonzily, zostřené dýchání, bolest v pravém podbřišku. Moč bez nálezu, velký krevní obraz nevykazoval žádné patologické změny. Sérologie na EBV pozitivní. Zvětšená slezina na sonografii břicha.
Léčba symptomatická, ale ještě i za týden stejné horečky a bolesti. Nové testy :  hematurie, trombocytopenie, doplňkově provedeno vyšetření na brucellu a malárii, s negativním výsledkem. Teprve až když se lékař spojil s mnichovským ústavem pro tropická onemocnění, byla stanovena konečná diagnóza :  Malaria tertiana - Plasmodium ovale.
Můj klient, pracovník zahraničního obchodu, který za svůj život pracovně zcestoval celý svět, mi řekl, že nejen  mezi  českými a slovenskými, ale i dalšími evropskými spolupracovníky, kteří byli nuceni delší dobu pobývat v tropech nebo subtropech se traduje, že nemá cenu jít se nechat léčit do vlasti. Ti, kteří onemocněli, se rovnou jezdili  léčit do Holanska.
Tato bývalá koloniální země byla za staletí nucena vyvinou pro své občany žijící v tropech a subtropech   účinnou diagnostiku a léčbu.
Doplňuji o kauzu z  listopadu 2012 : Klientka se svým manželem, velvyslancem, žila několik let v Ghaně a několik let v Egyptě. V Ghaně se nakazila malárií. Ghanský lékař bez problému zjistil malárii z krve a přeléčil ji. V Egyptě zašla znovu za káhirským lékařem, ten odebral krev, našel malárii, podal léky. Přijela do vlasti, znovu zesílilo pocení a teploty, navštívila TŘI různá pracoviště, ani na jednom jí malárii nenašli, odešla s prázdnou. Přijela na měření ke mně, zjistily jsme ještě 3 druhy malárie, včetně tropické P.falciparum. Klientka vyprávěla, že ji oba afričtí lékaři varovali, že nemá smysl léčit si malárii v Evropě. Existuje prý 58 kmenů malárie a evropské laboratoře na to nejsou vybavené.  Je to tragédie z pohledu českého pacienta, který onemocní  zdejšími mírnějšími, ale přesto notně obtěžujícími druhy malárie, jako je P.vivax  a  P.malariae. Nejméně 20 mých malarických klientů BEZ CESTOVNÍ ANAMNÉZY, zato s bydlištěm na jižní Moravě, má typické  malarické symptomy- nadměrné pocení, stálé zvýšené teploty, zimnice s třesavkou, nedokrvené končetiny, spavost a  únavu, cyklický průběh nemoci.
 
Přímý průkaz filárií :
Průkaz filárií se provádí buď biopsií odebranou z kožního nodulu, nebo OPAKOVANÝM  odběrem krve. Odběr krve by se měl provádět každých 6 hodin vzhledem k časovému posunu mezi  místem  nákazy  a  bydlištěm pacienta. Mikrofilárie v těle cirkulují a jejich četnost  v  periferní krvi během dne kolísá. ,, U symptomatických pacientů jsou mikrofilárie
v periferní krvi přítomny zřídka." MUDr. František Stejskal
Na léčbu fillárií v této republice nejsou registrovány léky. V zahraničí se používá Ivermectin
nebo Hetrazan/účinná látka dietylkarbamazin/. Klient, geolog, který pracovně zcestoval celý svět, měl po návratu z jedné pracovní cesty potíže a navštívil lékaře-specialistu z Bulovky.
Lékař vytestoval hraniční filárie. Z nejasného důvodu /nedostupnost a cena  léčiva ?/  nezačal pacienta léčit, ale nechal za čas vypracovat další testy, které už byly negativní.Tím se vyvlékl z povinnosti situaci nějak řešit. Když se klient dostal ke mně, nalezla jsem MASIVNÍ zátěž filariemi.  Jinou klientku, která se právě vrátila z Itálie, odmítl vůbec vyšetřit, s odůvodněním, že nebyla v endemické oblasti. Tou však Itálie právě je. Tolik jen pro ilustraci, jak nemusíte uspět ani  u  kovaných  odborníků. Na Slovensku  není  ANI  JEDINÉ  pracoviště, specializované na testování filarióz, u nás je to Bulovka nebo Institut cestovní medicíny v Praze.
 
Další metodou je stanovení EOSINOFILU : Dále cituji MUDr. Františka Stejskala, oddělení tropické  medicíny  LF UK a FN Na Bulovce:
     Některé  parazitózy mohou probíhat mírně nebo asymptomaticky.
Stanovení eosinofilů v krevním rozpočtu je pak často jediným ukazatelem systémových helmintóz. /Eosinofily jsou bílé krvinky, specializované v organismu na boj s parazity/
NORMÁLNÍ HODNOTA EOSINOFILU  v periferní krvi  je  0 - 350 /mm3 - mikrolity
NORMÁLNÍ HODNOTA  v kostní dřeni je 0,5 - 4 %  metamyelocytů.
EOSINOFILIE JE PŘÍTOMNA, je-li více než 500 eosinofilů v 1 mikrolitru krve.
Jestliže počet eosinofilů přesahuje 1.500/mm3 po dobu více než šesti měsíců, hovoří se o hypereosinofilním syndromu. ŽÁDNÁ protozoární infekce nevyvolá významnou eosinofilii.
Ani střevní helmintózy v luminální fázi /ve střevě/, jako enterobióza, askaridóza, trichurióza, ancylostomóza, taeióza, obvykle NEZPUSOBUJÍ  eosinofilii. Ta je typicky spojena s migrací dospělců nebo larev helmintů tkáněmi hostitele. V akutní fázi je eosinofilie vyšší, v chronické klesá, u septických pacientů nebo u osob s imunodeficitem SE NEMUSÍ VYTVOŘIT VŮBEC.
 
Další metodou je stanovení protilátek. Většinou se na to používá metoda Elisa, enzymatický test.  Za léta strávená testováním EAM jste se jistě vy všichni setkali s klienty, u nichž jste vytestovali borrelii, ale klient vám sdělil, že podle lékařského vyšetření žádnou borrelii nemá. V lepším případě hraniční, nebo podhraniční. Takových případů máme každý ve své  praxi stovky. STEJNÝ TEST se používá pro stanovení protilátek u parazitů! Lékařské listy 2008 :
,, Část  pacientů protilátky nevytváří." MUDr. Jelisejevová varuje před spoléháním se na nález protilátek a říká, že s postupující civilizací  klesá schopnost lidského organismu  protilátky tvořit. Totéž píše MUDr. Fonková, německá lékařka, která se parazity zabývala 30 let.
      Této metodě nevěřím od chvíle, kdy byla v bohunické nemocnici v roce 2008 hospitalizovaná naše kolegyně. Sdělila lékařům, že má podezření na nákazu tasemnicí, protože už na ni byla jednou léčena a symptomy se vrátily. Lékaři tři dny prováděli testy, odebírali stolici, odebírali krev, a našli protilátky proti toxokaře. Kolegyně měla přitom Taenia solium, alveokoka, Echinococcus granulosus, několik druhů motolic, no a také….toxocaru.  Lékařka ji ujišťovala, že kdyby tasemnici měla, protilátky by to jistě ukázaly. Po návratu z nemocnice vyšel z kolegyně 30cm dlouhý článkovaný útvar.  Od té chvíle jsem velmi skeptická k přesnosti klasických vyšetřovacích metod, zvláště ke stanovení protilátek.  
 
MUDr. Jonáš vyslovil zajímavou teorii, že imunitní systém jedince ani  v  dospělém  věku často netvoří protilátky proti infekcím, se kterými se setkal za nitroděložního života, protože je považuje za přátelské.
Cituji z  bulletinu : ,, Soudobé vyšetřovací metody svou nedokonalostí brání rozpoznat skutečné příčiny nemocí a dokázat, kde začínají, kde je jejich základ. Na nedokonalosti těchto metod bohužel věda staví své závěry, které ale budou v budoucnu vyvráceny tím, jak metody vyšetřování půjdou dopředu a budou podrobnější a podrobnější. My se nemůžeme nechat ovládnout   současnými názory, které vycházejí jen z nedokonalosti současného poznání.
Musíme vidět dál za tuto hranici, i když mnohé věci, které říkáme a děláme, nemůžeme díky
těmto metodám prokázat. Můžeme je ale tušit a již dnes vypracovávat metody, které se možná podobají začátkům moderní medicíny. Z historie je známo,  že  praktické výsledky dávno předstihovaly výzkum, ten je dostihl až po mnoha letech. Svedl jsem četné souboje s vědeckými nepřáteli a lze říci, že ve vědeckých kruzích mám více nepřátel než přátel."
 
Doufám, že jsem vás vyvedla z naivního omylu, že se lze s důvěrou spolehnout na konvenční testy. Když navážu  na  PRAKTICKÉ VÝSLEDKY, KTERÉ  PŘEDSTIHNOU  VĚDU, snad vás o nich přesvědčí  tato knížka.
 
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one