IMG_0310.JPG

ARCHIV ČLÁNKŮ


ZPĚT
IMG_0686.JPG

Než jsme se rozkoukali, rozhoupali k akci, je tu pátek odpoledne, Jakub a já, momentálně bezprizorní, všechno sami, nikdo nás nenabádal, neupozornil, nedohlídl… a jsme bez vajec (oh, nelekejte se, bez kraslic…). Do posledka práce, nasazení, tak vnímáme ty tři požehnané volné dny jako relax, pohoda, udělat si dobře… je někdo proti?

V sobotu po ránu jsme vzali kola a vyrazili na celodenní výlet. Jakub z kámošema vlakem na šumavský Špičák a pak se řítili čerstvým sněhem lesními cestami přes Prenet zpět ku Klatovům. Nic pro mě, staršího pána. Přijel Jirka Čehovský do Klatov (je jen pár dní v roce, kdy nalezneme společný volný den) a vyrazili jsme směr Švihov. Lesní stezky, kopečky, aprílové počasí zrána chladné, ale my už viděli, jak svítí slunce a je nám teplo. Hodně jsme si povídali a zažívali dosti synchronních situací. Začalo to hnedka za Klatovama. Vyprávím Jirkovi o bóru. Pořád oba hledáme a ten bílý prášek borax vypadá velmi slibně. Načetl jsem toho dost, hlavně od Slávka Křepelky kamaráda z dětství, žije v Kanadě, šaman, kvantový léčitel, abych pochopil, že jde o reálnou naději pro obrovské množství nemocných. Vše, za čím je mykóza, kvasinky… od exému, přes lupénku až po rakovinu. Hned po Velikonocích to zařadím do léčebného spektra. Jen to musím dnes napyltíčkovat po šesti gramech… Kdo si o tom něco hlubšího chce přečíst, bude to na webu. Borax navíc umí přes příštítná tělíska vyladit metabolizmus vápníku a tak postupně odvápnit mozkovou šišinku (energetické propojení s Univerzem, hormonální řídící centrum) a další patologicky zvápenatělé tkáně – a naopak vápník smysluplně přesouvat do kostry, takže úžasná pomoc při osteoporóze. Prostě dojde ke zvýšení inteligence vnitřního prostředí. Mám dalšího kamaráda v Praze a to je řízek. Nechám ho v milosrdné anonymitě. Když jde po Praze v džínové bundě, paže trochu od těla, je namakanej, jak tučňák, volnej krok mořskýho vlka, stálý úsměv v zarostlém kulatém obličeji, asi Španěl, řekli byste si… Černým očím neujde žádná pěkná prdelka, to si pište, je spokojenej někde mezi padesátkou a šedesátkou, neřeší. Hledá a hledá, jak pomoci. Je chemik, ale na té fajn straně. Vyrábí čisťoučké koloidní kovy, shání vše, co opravdu léčí. Se Slávkem Křepelkou jsou jedna (internetová) ruka. Právě vytáhl z bryndy jezevčíka, kterého si vyzvedl z útulku, břicho nacpané nádory, byli u veta, ten udělal sono, dokonce histologii, diagnoza úděsná. Psice jen ležela, nežrala. Vet řek: „Je konec, pane. Dáme injekci?“ „Něco zkusíme, díky…“ „Pane, jste blázen“, slyšel na odchodu. „To máte pravdu“, on na to. Po pár týdnech jsou nádory pryč, pejskyně je snad za vodou. Ještě musí proběhnout vybudování rozpadlé tkáně, to trochu bolí. Šlo to moc rychle. Pro představu opisuji léčebný protokol včetně životosprávy: Stojí to za přečtení. Myslím, že podstatnou roli zde sehrála kámova energie a chlorid cesný. Na ten začínám upírat pozornost. Uvidíme, jak se to vyvine. Držím jim palce. Všem takovým…

maso + vnitřnosti 190 g v 21 hodin

masové kosti 110 g v 9 hodin.

zelenina 110 g (3x 35 g) v 8, 13 a 20 hodin

oháňka – v 18 hodin

cesiumchlorid 0,66 g (2x 33 mg) v 8 a 20 hodin

chlorid draselný 0,03 g (2x 15 mg) v 9 a 21 hodin

chlorid hořečnatý 0,03 g (2x 15 mg) v 9 a 21 hodin

Serrapeptáza – 1 tableta ve 13 hodin

Enterosgel - trochu v 18 hodin

APO-Allopurinol ¼ tb. ve 21 hodin (na ten jsem mu musel napsat recept, protože mu to neprodaj a neprodaj… odvádí z plazmy přebytky kyseliny močové, jež vziká při rozpadu nádorové tkáně.)

Pangamin 3 tb (3x1 tb) v 8, 20 a 21 hodin

Žraločí tuk ISKIAL 1 tobolka v 21 hodin

selen 50 mcg – ½ tb. ve 21 hodin

Vitamin C 1 g (2x 0,5 g) v 8 a 20 hodin (dávka pro 6 kg tvora jako blázen)

Flavobion – ¾ tb (3x ¼ tb) v 8, 20 a 21 hodin

chelát zinku 15 mg – ¼ tb v 8 hodin

Roboran 0,5 g v 8 ráno

chia semena 2 g (2x 1 gram) – neuvedl, nepořádník, kdy…

konopný olej 0,5 ml (2x 25 ml) v 8 a 20 hodin

kurkuma 0,01 g (2x 0,05 g) v 8 a 20 hodin – má doma lékárnické váhy

zelený čaj 1 g (2x 0,5 g) v 8 a 20 hodin

mladý ječmen 0,70 g (2x 0,35 g) v 8 a 20 hodin

maca - 0,75 g (2x 0,35 g) v 8 a 20 hodin

kelp - 0,1 g ve 20 hodin

spirulina - 0,4 g (2x 0,2 g) v 8 a 20 hodin

MSM - 0,2 g ve 20 hodin (ne MMS)

shi-také + reishi 0,45 g (2x 0,22 g) v 8 a 20 hodin

borax (!!) - 0,02 g v 8 ráno.

Vše má smysl, sedí to, je to důmyslně propojeno s časem, s psím tělem i samo se sebou. Ten člověk mimo to, že cítí, taky přemýšlí. Jak vzácná kombinace…

Co tomu říkáte? Padá vám brada, slzí oko? Do toho pořád měří ph sliny, moče a dává na ní ruce. Takovou péči nemají LIDÉ na věhlasných onkologických klinikách ani ze čtvrtiny! Je to cvok? No, kdybyste ho potkali (asi spíš potkaly) na ulici, tak byste věděly, že ne. Spíš byste mu skočily kolem

krku. Kdysi žil pár let na Kubě, je to gourmet, vodí mě v Práglu po restauracích, které mají úroveň, miluje hispánskou kuchyň, ale i Thajskou (už tradičně se rozplýváme nad thajskou polívkou vařenou v kokosovém mléce, s čerstvými koriandrovými lístky, limetkou, krevetkama, zázvorem… to srkáme ve Flóře, na tý galerii nahoře, skoro chrochtáme, usmíváme se na sebe a říkáme si, jak se máme dobře… Má tu Prahu fakt zmáklou, ví, kde dostane tu nejlepší vietnamskou polívku, kde kuchtíci odvádí poctivou práci a snaží se, co mohou, aby byl host spokojenej, kde dělají autentický Mexiko a nevymejšlej kraviny… potrpí si na skvělé burritos, je happy, když narazí na poctivé chili con carne…

Jednou mi takhle nad thai talířem povídá: „Hele… to je úplně jednoduchý. Hodim se do euforie, sáhnu někomu na hlavu a je to. Fakt nic víc.“ „Jak se do tý euforie tak rychle dostaneš? JAK se to dá udělat, mi řekni.“ „Nevim. To de samo. Podívej…“ Zatvářil se jako naprostý idiot a s lehce vyplazeným jazykem se natáhl přes stolek ke mně a položil mi ruku na čelo. A ještě se při tom vyloženě tlemil, beze stopy inteligence… a já z toho okamžiku žil tejdny…

Nedávno se u mě objevila léčitelka z Budějovic a pod kvetoucí divokou třešní v lesíku nad Újezdcem mi řekla: „Poprosím vždy svého anděla a anděla toho nemocného, aby pomohli…“. A tak mě to učil i Xolotl – ten zas mluví o spojencích. Ze všech stran to slyším: Neřešit, nevymýšlet, odevzdat se. A zpět k Jirkovi Čehovskému (kde že jsme ho opustili…) – on říká: Čím méně myslíme, tím jsme šťastnější…

Tak to do sebe zacvakává, jak ty naše cyklobotky do pedálků…tak to bereme těma hvozdama směr Švihov a hnedka za Klatovama, na lesní křižovatce seskakujeme a čteme na tabuli: BOR – lesní komplex. Bylo to v tu chvíli, kdy mu vyprávím o bóru. A takové souběžnosti nás doprovázely po celý krásný den. Když přijíždíme přes most do Švihova, ukazuji Jirkovi místo, kde jsme s jedním saniťáčkem asi před 25 lety oživili mladíka, skoro utopenýho, holýma rukama… pak asi o 3 hodiny později v jedné vísce (to už svítilo sluníčko) před Chudenicema, míjíme sešlost lidí na návsi u kapličky. Výstava kraslic, všichni úsměvy, malá děcka, psi, paničky, mladíci… najednou vidím starého známého, Ondru Cihláře ze Švihova, už zdálky svítí jeho modré oči, chodící slunce, dvounohý lev… tenkrát mě vezl tou starou sanitkou (1203), kde bylo jen pár obvazů a dlah, k potoku, k tomu tonoucímu… tak říkám Jirkovi: „To je on…“

V Chudenicích jsme prošli skvostnou botanickou zahradou, založenou Černíny ještě za Rakouska. Já hned ochutnával kytičky, lístky (to byste nevěřili, jak úžasně teď chutnají malé lístky lesních jahod, nebo borůvčí). Jiří byl trochu skeptický, poznáš oměj šalamounek?, ptá se mě, opatrně. „Ne-e.“ „Stačí jedno semínko a můžeš okamžitě zemřít.“ Z oměje se dělá jedno z nejcennějších homeopatik – Aconitum napelus. Vyprošťuje z náhle vzniklých stavů, kdy má člověk paniku s intenzívním strachem ze smrti. Nenápadně jsem odhodil drobný fialový kvítek s předsevzetím, že se mrknu do wiki, jak vlastně vypadá, abych se nám zbytečně neotrávil. Jo, učení nikdy neskončí…

Švihov a Chudenice, to byla moje první štace po vojně. Měl jsem na starosti (1981-1982) tento rajon jako venkovský pediatr a popojížděl služebním rudým Moskvičem kombi, řečeným Ragulin, s bílým nápisem OÚNZ Klatovy, v tomto příjemném kraji. Jednou v zimě jsem nad Švihovem dostal smyk a převrátil to kolama k nebi. Akorát se mi rozsypaly lejstra. Vylezl jsem po čtyrech a ve středisku jsem to oznámil své starostlivé sestře ve věku mé matky. Ta nevěřila, dokud to neuviděla. Pak šla k zemi. S chlapama z vesnice jsme to obrátili a já jel dál…! Na lesních cestách, necestách jsme ve svých cyklodresech překonávali spoustu kořenů – uvědomil jsem si, že jedu ke svým kořenům… tuto trasu navrhl Jirka, aniž tušil, kde spočívá mé mladé doktorské srdce. U kostela-rozhledny na Bolfánku nad Chudenicemi jsme si sedli venku ke stolu, Jirka si dal (jako vždy) černý čaj, já černé nefiltrované pivko.

Černín by z nás měl asi radost… Vybalil jsem obřadně z baťůžku baklavu, orientální supersladkou pochoutku, kterou kupuju u Abú Nofala v Klatovech – o jeho nově otevřeném arabském bistru určitě brzo napíšu do Zajímavostí. Můj milý společník nedal jinak, že půlku musím sníst i já. A ještě mi oddělil o dost větší půlku… to je celý on, tak jsem mu to vlastně (s radostí) skoro sežral…

Povídali jsme si a nemohli se těch témat nabažit. Dostali jsme se dost hluboko a zjistili, že máme mnoho společného i co se týká našich předků… Mluvili jsme taky trochu o věcech Vesmíru, o křesťanství, islámu, buddhizmu, o tom, jak to funguje, co je uzdravení… Vidí hlavní sílu v tom, že se člověk aktivně rozhodne, vědomě se přihlásí ke vzoru zdraví a jednou pro vždy odmítne nemoc. Patrně to, co nám nabídl už Buddha a pak i Kristus. Při realizaci může dobře pomoci homeopatikum, autopatie, v podstatě cokoliv, propojí-li se nemocný, terapeut a „to kolem“. Říkal jsem mu o ženě, která mi v osmém měsíci těhotenství psala, že dítě zaujalo příčnou polohu a hrozí jim císařský řez. Poradil jsem jí, ať si rychle sežene Pulsatilla 200 a vezme si jednu dávku. Že to prostě funguje. Zafungovalo to, ještě než homeopatikum sehnala… Jirka má podobných případů mraky (i já) – co tedy uzdravuje a uspořádá věci? O tom jsme vedli rozpravu… Naše role zdá se být skoro nepatrná…

Než se s Jiřím zde rozžehnáme, prozradím, veselou příhodičku z výletu. Vykresluje jeho obyčejné lidství. Z kopce frčíme rozkvetlou alejí. Jedu napřed. Zdá se mi, že ho neslyším…ohlédnu se a co vidím: Mgr. Jiří Čehovský, respektovaný učenec a mág, stojí u příkopu, kolo se válí v trávě, ještě se točí. Sundává si helmu a hází ji na zem. Zdá se mi, že do ní i trochu kopl. A aby byla scénka ještě více nepochopitelná a komická, pohlavkuje se. Jedu k němu: „Co je děje, Jiří?“ Je trochu rozčílen. Hurá, říkám si, i buddhista to umí. „Tuhle helmu už nikdy nedám na hlavu (to taky důsledně, jako vše, co dělá, provedl – celou zbývající cestu jel bez helmy), Kryštof (jeho syn) si vzal moji a nechal mi tam tudle. NEMÁ síťku! A už jsem dostal druhý žihadlo od včely! Do hlavy! Ta včela nemá šanci vyletět, a jak se snaží, tak mě bodne. Už druhá. Už to nedám na hlavu“. Mám lehké podezření, že více zuřil kvůli těm mrtvým včelám… Nic méně jasná zpráva – i Čehovský je obyčejný člověk, jako třeba náčelník Xolotl, možná i ten Ježíšek takovým byl…

Další den, tedy velikonoční neděli jsme s Kubou zajeli do Kašperských hor za mojí maminkou. Tam, v malém šumavském městečku se stal z kulinářského hlediska malý zázrak. Na náměstí je kavárna (a nyní už i restaurace a penzion) NEBESPÁN. Krásný název, co? Ale to, co hosta čeká uvnitř… Stalo se, že jeden mladý kuchař z francouzského Bordeaux, kde pracoval v hospodě s michellinskou hvězdou (!) odešel právě sem. Jak se to přihodilo, ponechám bez vysvětlení – i když ho znám, ale přijměte trochu toho tajemna… Výsledek je každopádně fascinující a v širém kraji naprosto mimořádný. Pokaždé pár jídel a pokaždé jiných… pro orientaci nabízím výběr dnešního menu:

Polévka: Květákový krém

Předkrmy:

Francouzská velikonoční omeleta se zeleným chřestem, zelenou řeřichou a kozím sýrem, salátek.

Quiche (slaný koláč) s čerstvým ovčím sýrem, ricottou a bazalkou, salátek.

Francouzské velikonoce:

Pečené jehněčí s ratatouille (lilek, cuketa, kapie, cibule, rajčata), podáváme s polentou, zelenými fazolkami a smetanovo-česnekovou omáčkou.

Hlavní jídla:

Filet z pstruha lososového (pstruhařství Žár) na mandlích s grilovanou čerstvou sezónní zeleninou a sezamovým semínkem, s omáčkou ze sušených rajčat, podáváme s čerstvou francouzskou bagetkou.

Kuře z farmy Loužná na medu, s kuskusem, čerstvým špenátem a grilovanými cherry rajčátky s medovou omáčkou.

Doporučujeme Merlot z oblasti Trentino nebo Rylink rýnský (Mikrosvín Mikulov) nebo Morelino di Scansano – dle výběru jídla.

Navíc, fantastické domácí čerstvé, mnohdy ještě teplé koláče…. Ceny relativně mírné, obsluha srdečná, úroveň podniku naprosto mimořádná…

Jakub byl včera večer v kině v Klatovech, s holčinou, která ho dost bere. Něco povídal, že přijede až ráno… Po kině mu řekla: „Já du.“ A synek: „Tak di“, a šla… a on dorazil ještě z večera. Druhý den mu psala, proč ji nechal jít… To je celý on… nemá rád vytáčky, neupřímnost, mlžení, nastavil si to na jasno. To děvče patrně myslelo: Pojď, chci s tebou ještě bejt. Do rána, chlapče… Řekla ale – já jdu… To měla smůlu, Tak nevím, jestli někdy najde tu pravou… To mě revokuje učební situaci z doby, kdy jsem pracoval ve Švihově + Chudenicích. Volali mě z jedné hájovny, že malá dostala nějaký zánět, má horečku, osypala se… Dorazil jsem na poledne po cestě z jedné ordinace do druhé. Holčičku jsem vyšetřil, něco doporučil a chystám se o odchodu. „Počkejte, doktore“, povídá fousatý táta. „Dejte si s náma oběd.“ A já jako debil: „Néé, díky, já pojedu…“. Pekelně to tam vonělo, myslím, že měli selátko z divočáka, knedlo, zelo… „Tak teda jeďte, doktore“ říká v klidu své přirozenosti hajný… a já teda jel a pak jsem bušil pěstí do volantu, hladovej jak dva vlci. Tak už dávno žiju v upřímnosti, to se fakt vyplatí, a raduju se jak malej kluk, když mi někdo upeče chleba, nebo tak…

S Kubou máme tu základní společnou energii – nevím, jak to říct… Mnoho žen to nedokáže rozdýchat… Uprostřed noci mohu zadýchaný a zpocený zašeptat: „Ještě nikdy mi nebylo za celej dlouhej, sladkej život tak nádherně, jako teď, bejby. Ale, co bude zejtra – to fakt nevím…“

No vidíte, přátelé, jak u nás probíhají Velkonoce – ale nikdo to neříkejte, hlavně ne v kostele… Víte, já (a asi i Kuba) si sváteční dny volna chceme prostě užít ku radosti své i pána Boha. Křesťanské zcela materialistické pojetí Ježíše Krista jsem definitivně odmítl. Netřeba trpět, je třeba se probudit. Vůbec si nejsem jistý, zda je velikonoční příběh pravdivý… A přiznám se, že jsem postupně došel k poznání, že katolictví (ruku v ruce s pravoslavím) jsou ryze materialistické ideologie. Majetek a moc, patent na rozum, agrese a úporné lpění… jak u většiny přestavených, tak u většiny oveček… A také si zřetelně uvědomuji, že sám materializmus je tím nejurputnějším náboženstvím.

Včera večer jsme každý u sebe shodně koukali na ČT 2 na francouzského kuchaře, jak cestoval po Libanonu. Kamera byla s ním v mnoha kuchyních, na tržištích, u lidí doma, na hostině v horách, u rybářů… Nikde neřešili islám, křesťanství, Boha… žijí, jak umějí a žijí skvostně. Když jsme se pozdě večer potkali v kuchyni, ve shodě jsme prohlásili: Stěhujem se do Libanonu!

Papež František – skutečné zjevení katolické obce, na závěr své velikonoční řeči zcela obyčejně a lidsky pronesl: „Buon Santa Pasqua a buon pranzo.“ Tedy, krásné Velikonoce a dobrou chuť…

Aktuální dodatek: Pejsek (léčený pro pokročilou rakovinu, nedávno umřel. Povídal mi to (jak jinak, než u thajské polévky) kamarád… skoro s pláčem. Příčina byla nejasné, nádory ale dle ultrazvuku nikde neměl… uvádím tento fakt pro úplnost a pravdivost příběhu… (12.7.14)

Tomáš Lebenhart

Obrázek 11.jpg
Takže: jde to. Uvidíme ale za měsíc, to by pesováměla bejt bez jakejchkoli známek rakoviny, teď by to mělo jít už rychle, nazačátku se zdánlivě nic neděje... to už jsem zažil.
Podám ti potom zprávu, jak to dopadlo.
P.
 
 
Píšu MĚL, protože ta hmota v oku kvapem začala nynímizet.
Prej se to vždy na nějakej den jakoby zvětší, apotom zmenší. To zmenšení je vždy větší, než to zvětšení, takže hmota vždy oněco ubyde. Předpokládám, že to přechodné zbytnění bude nějaká aktivizace nádoruspojená se zánětem a potom s úbytkem mrtvých buněk nádoru. Napadá tě něcojinýho?
Nádor, ten byl pod tou rozežranou kostí hmatný a užnení. Rozpad kosti na čenichu se prý na stopro zastavil a majitelka říká, že sejí zdá, že kost naopak pomaličku začíná dorůstat.
Pesíka začínáme léčit cesiem 3. měsíc a toto jsouprvní hmatatelné výsledky.
Píšu ti to proto, protože jsem přišel na to, co seto stalo s tou mojí pesovou, co mi umřela. Tome, já jí toho dával moc. Pořádtřídím informace které již mám a které přicházejí od majitelky pesový co jíteď léčíme a vychází mi to zcela jednoznačně. Já jí prostě votrávil. Sicejsme tu dávku přepočítávali s vetem, ale prostě pesové (a možná nejenpesové) jsou zjevně daleko citlivější.
Ten pesík teď dostává 0,6 dávky, co jsem dávalsvojí pesový (přepočítáno na váhu) a jde to jak na drátku.
Prej i sousedi si už začali všímat, že se něcoděje. A vůbec - pesová se má prej naprosto úžasně k světu...
Takhle Tome nevypadá pes, kterej podle veta to užměl mít za sebou...
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one