IMG_0310.JPG

ARCHIV ČLÁNKŮ


ZPĚT
IMG_0686.JPG
Pouhá tři písmenka, jedna slabika… kolik přitom asociuje představ, lidského snažení, obratného vyjednávání o ceně, zvuků, vůní… tisíce let stará a nikdy nevadnoucí energie činnosti i místa. Arabsky súk, anglicky a německy market, italsky mercato (merkáto), po turecky bazar. Ač mi běžné nákupy nečiní žádné zvláštní potěšení, velmi rád procházím trhy, zvláště v cizích zemích. Kdybych měl v neznámém městě pouhý půl den, nepůjdu do muzea, neprošmejdím místní svatostánky či památky, ale spolehlivě budu hledat tržiště. Tam nejvíce poznám místní energie a navíc si mohu odvézt něco, co mi v supermarketu (jak zavádějící slovo) nenabídnou.

Největší tržiště světa je v Káhiře (neměl jsem tu čest) a hned za ním je v Marrakéši v Maroku. Rozkládá se u centrálního náměstí El Fna a je vskutku impozantní svými rozměry i atmosférou. Brouzdal jsem se jím několik hodin a bez místního průvodce bych se z něj pravděpodobně nikdy nevymotal. Vůkol se rozhostil hluboký středověk. Lidské hlasy, nabízející zboží snad všeho druhu v arabštině, jednoduché angličtině, francouzštině i němčině, různé výkřiky a volání, zpěv, orientální hudba…to vše se mísilo se zvuky kladiv, tepajících do kovu, syčení páry nad kotli i kober, tancujících v hypnotickém rytmu píšťaly, šumění oleje s marockými pochoutkami. Vše prosyceno vůněmi a pachy, které jsem většinou nikdy před tím ani potom necítil. Někdy jsme se museli vyloženě proplétat jakoby po úzkých pěšinách mezi těly řemeslníků všeho druhu a dávat při tom pozor, abychom nešlápli někomu na nohu či do hrnce nebo i na tancující kobru. Žasl jsem, jak mnoho dětí zde pracovalo. Dětská práce je jedním z atributů středověku zdejšího súku. Chvilku jsem vnímal intenzivní vůni velbloudí kůže (marocké špičaté béžové trepky jsou světoznámé), pak mě, jak jsem postupoval, udeřil do nosu pach vařícího klihu, vzápětí neodolatelná vůně sladkého pečiva. Potkával jsem někdy až bizardní postavy. Muž, který měl na hlavě naskládaný asi tucet barevných čepic, ustrojený jak na maškarní bál, vousatý kmet s podivnými rezatými kleštěmi ve zdvihnuté ruce s náhrdelníkem z lidských stoliček - jakýsi potulný dentista, který nabízel vytržení zkaženého zubu. Další důkaz, že středověk zde dosud trvá. Podivuhodné bylo, že jeho vyvolávající ústa obsahovala několik žlutých křivých zubů, což je u starých a chudých Arabů příznačné. S vnitřním úsměvem jsem si na okamžik představil českého pracovníka hygienické služby, jak se v mdlobách kácí do udusané hlíny súku. Odolal jsem chuti laciného stomatologického ošetření a postupoval dál a dál, v patách svému průvodci… V jedné ruce kameru, v druhé kornout s horkými medovými koláčky jsem míjel planoucí ohně s intenzivně vonícím masem, vroucí kotlíky s tajinem (marocký guláš z velbloudího masa, cuket a oliv) a radostně nasával vůně berberského koření…

Skočme ale zpět do střední Evropy a současnosti. Nedávno jsem navštívil matku Meeru, jednou z několika avatarů, vtělených do této doby. Žije v Německu asi 70 kilometrů za Frankfurtem poblíž městečka Limburg. Toto setkání s přijetím daršanu není však předmětem mého článku. Myslím, že to je příliš soukromá a intimní věc, než abych o ní psal… Rád bych vám nabídl pohled na limburský trh. Probíhá každé sobotní dopoledne v historickém centru. Limburg leží v podobné krajině jako například Klatovy, Prachatice či Český Krumlov a i jeho velikost je srovnatelná. Tím chci naznačit, že objektivní podmínky našich trhů a tohoto jsou též srovnatelné, řekl bych přímo - stejné. Nuže, posuďte sami, zda je podobný sortiment a atmosféra.

V asi šedesáti stáncích uspořádaných klasicky do obdélníku místní farmáři a pěstitelé nabízejí své čerstvé a vysoce kvalitní (nikoliv levné) produkty. Se svými padesáti eury jsem zažíval krušné chvíle, kdy jsem v podivné směsici nadšení a zmatku - co koupit, mlsně obcházel stánky se zeleninou, ovocem, mošty, víny, kořalkami, uzeninami, sýry… v té nejvyšší myslitelné kvalitě. Rozhodl jsem se pro sýry. Vzpomněl jsem si při tom na malého českého chlapečka, který v jednom mnichovském hračkářství (krátce po revoluci) řval na celé kolo: "JÁ CHCI VŠECKO!!" V několika stáncích vedle sebe, nabízeli zhruba dvě stovky místních, holandských, italských a francouzských sýrů. Zaměřil jsem se na sýry z ovčího mléka. Paní mi velmi zasvěceně a milosrdně "langsam", vzhedem k mé chabé němčině, vysvětlovala původ a dobu zrání, což doprovázela tenkými vzorky, které jsem s labužnickým soustředěním ochutnával. Pak jsem již s prázdnou peněženkou míjel uzenářské stánky s ukrutně vonícími klobáskami, špekem, paštikami a šunčičkami… V prostoru trhu vládla energie pohody, přátelství, kvality a lásky k věci.

Zdá se mi, že naše trhy jsou ve všech směrech skromnější. Škoda.

-s nadějí na lepší zítřky, Tomáš Lebenhart

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one