IMG_0310.JPG

ARCHIV ČLÁNKŮ


ZPĚT
IMG_0686.JPG
Nedávno jsem dostal poštou knihu JEŽÍŠ - LÉKAŘ TĚLA I DUŠE. Napsal ji maltský františkán, páter Elias Vella. Darovala mi ji jedna milá paní, aniž bych o ni žádal. To se mi občas děje. Dostávám různé dary - od vajíček a různých domácích produktů, až po knihy. Většinou se mi touto cestou plní má podvědomá, ale někdy i zcela vědomá přání. Nebo prostě moudrost absolutna usoudí, že obdrženou věc či informaci momentálně potřebuji. Tato úžasná kniha je toho zářivým důkazem. A abych nezapomněl: Moc Vám, paní, alespoň touto cestou děkuji! Zapomněl jsem Vaše jméno, odpusťte…Od útlého věku jsem vášnivým čtenářem. Za ta desetiletí jsem prožil různá literární období. Postupně jsem nacházel autory i žánry, kterými jsem byl v danou dobu totálně pohlcen až uchvácen. Začalo to panem Eduardem Štorchem… prvá kniha, z které jsem byl naprosto hotový, byla Lovci mamutů. Pak následovalo období májovek, podpořené ještě sérií až neskutečně zdařilých německých filmů s Vinnetouem a Old Shatterhandem, točených v Chorvatsku s místními obyvateli, coby Indiány francouzským modrookým, mírně obtloustlým Pierrem Briecem v roli rudého gentlemana. Dále se pamatuji na úchvatné období Verneovek. V pubertě jsem propadl kouzlu dramatických románů Victora Huga a tak to šlo dál a dál. V dospělém věku jsem mimo odborné literatury medicínské, hltal vážnější literaturu /Kafka, Dostojevskij, Hemingway, Remarque, Styron…). No a po sametové revoluci jsem přešel na tzv. duchovní literaturu, kdy mi oči otevřel Tibeťan Lobsang Rampa. A už to jelo. Tím snad byl nasměrován můj zájem, tedy na Východ. Tak jsem postupně s veškerou vážností a soustředěností opakovaně pročítal Púndžu, Sai Babu, Osha, atd. Také jsem si prožil ohromení z díla Carlose Castendedy o jeho mistru Donu Juanovi a šamanizmu jako takového. Nesmím opomenout silný vliv manželů Tomášových i sibiřského lékaře, homeopata, psychologa a šamana Valerie Sinělnikova. Na pomyslná kolena jsem padl i před dílem německého mistra moderní psychoanalýzy, Rudigera Dahlke. Křesťanský přístup jsem mimo zájem o osobu Ježíše Krista poněkud zanedbával, až podceňoval. Poslední roky jsem už měl pocit, že jsem přečetl dost a stanovil jsem si několik základních knih, z kterých jsem se snažil sestavit si názor na život. A ty jsem občas doporučoval i svým klientům v ordinaci. Konkrétně: Anthony de Mello: Bdělost, Eckhrart Tolle: Moc přítomného okamžiku a samozřejmě Čtyři dohody od Miguela Ruize. Vracel jsem se k těmto dílům a snažil se vysát z nich univerzální moudrost. Stále jsem se však nemohl zbavit hlubokého vnitřního pocitu, že tomu stále něco chybí. Navíc jsem byl zklamán reálnou Indií, kde jsem loni v září prožil otřesné zážitky na bombajském letišti. O tom pravděpodobně napíši ve své příští knize… Nebylo to dokonalé, ucelené a hlavně bylo pro mě a pro většinu obyčejných lidí na cestě prakticky nerealizovatelné naplnit tato moudrá učení. Poslední rok jsem začal (pod vlivem své deprese) obracet pozornost ke křesťanství, které jsem dosud obcházel a zaujímal k němu spíše kritický postoj. Velice mě ale přitahovala osobnost Ježíše… Zjistil jsem, že ač jsem z evangelií docela slušně obeznámen s jeho životem zde na Zemi a jeho učením, nejsem schopen se s Ním setkat! Znalost Nového zákona + promluvy křesťanských kněží při mších i osobních pohovorech mi neodhalily přímou a přirozenou cestu k Němu. A tu právě v těchto týdnech a měsících HLEDÁM.
A najednou je zde kniha od dosud pro mě neznámého mnicha odněkud z Malty, který to má v hlavě i srdci tak srovnané, jako málokdo. Upozorňuji, že vzácnou knihu nemám dočtenu, jsem sotva v polovině, leč přečtené mě fascinuje svou moudrostí, pokorou a jednoduchostí. Dostává se mi jasného návodu, jak se setkat s živým Ježíšem, dostalo se mi do rukou, to co jsem tak potřeboval. Znova díky, milá paní, zafungovala jste jako vesmírný posel…
Dovolím si na závěr uvést několik pro mě naprosto ohromujících faktů, načerpaných z prvních kapitol knihy. Doposud jsem byl přesvědčen, že nejdůležitější pro uzdravení je VÍRA. Ne, že není důležitá. Je. "Podle vaší víry se vám staň." To rozhodující je však LÁSKA. Víra sama nemůže stačit pro absolutní Uzdravení. A další veledůležitá věc: Jak se změnit, aby mnou tato léčivá síla volně a přirozeně proudila? Jak se s Kristovou Láskou spojit, identifikovat? Toť úkol pro většinu z nás přetěžký. Dosud jsem měl zafixováno, že pokud něco chceš, musíš to napřed dát! Jak mohu ale něco dávat, když to NEMÁM? Je to začarovaný kruh. Kde to vzít? Páter Vella jasně říká, že Lásku je nutno napřed PŘIJMOUT. Nebránit se jí, otevřít své srdce, čehož bohužel, vnitřně poraněný člověk není většinou schopen. To je pro mě opravdu převratné. Přemýšlejte o tom… Dovolujete vždy, aby k vám proudila Láska od lidí kolem Vás nehledě na Lásku z vesmíru? Spíš v sobě hledáme a pokoušíme se prezentovat něco, co v nás NENÍ. A tak žijeme v sebeklamu, neupřímnosti a nemoci.
Pokud se jedná o setkání s živým Ježíšem, je velmi důležité uvěřit tomu, že Ježíš nás každého osobně miluje, zná kořeny našich nemocí a CHCE je vyléčit. Je důležité k němu přistupovat, jako k příteli, lékaři i učiteli. Osobně. Bez přetvářky. Pokud se na něj zlobíte, řekněte Mu to, neboť On to Ví. Buďte upřímní, buďte sami sebou. I On byl sám sebou v naprosté upřímnosti, když na kříži zvolal: "Otče můj, Otče můj, proč jsi mě opustil?!" V knize nám autor nabízí jednoduché, upřímné a lidsky přirozené motlitby k Ježíši.
Dále Elias Vella, ve shodě s mistry Východu píše, že je se vším třeba začít u sebe. Pokud chcete získat schopnost odpustit, musíte odpustit napřed sobě. Jinak se nehnete z místa. Pokud chcete přijmout svět kolem sebe, je nutno napřed přijmout sebe - se vším, co jste, včet svých hříchů, slabostí a neúspěchů. Na závěr vám, milí čtenáři, předložím pět pravidel přijetí reality. Pokud se někomu podaří přijmout realitu, je uzdraven. Tak je to důležité! Pak jste se rozhodli pro život.
Pravidlo první: Přijměte skutečnost, že máte nepřátele. Každý má nepřátele. Bez jediné výjimky. I Ježíš Kristus je měl, přestože byl svatý. Patří to k životu, je to naprosto přirozené a nesmíte si to brát osobně!
Pravidlo druhé: Přijměte skutečnost, že selháváte. Neúspěch rovněž neoddělitelně patří k životu. Nikdo není dokonalý. Pokud vás neúspěch a selhání bude trápit, nejste schopni se Uzdravit. Myslím, že se to týká skoro všech, včetně mě, samozřejmě. Pokud skutečně srdcem přijmeme svou nedokonalost, velmi se nám uleví. Vella doslova píše: Ježíš uzdravil mnoho lidí, povolal je ze smrti k životu, nasytil tisíce hladových a navzdory tomu Ho ukřižovali. Cožpak to nebyl neúspěch?
Pravidlo třetí: Přijměte skutečnost, že neuděláte dojem na každého. Neexistuje jediný člověk milovaný všemi - včetně Syna Božího. I jeho příbuzní jej prohlásili za blázna… Nebuďme závislí na kritice druhých. Přijměte to, že ne každý nás má rád. Není to náš problém. Opět nesmírná úleva…
Pravidlo čtvrté: Přijměte skutečnost, že máte své hranice. Neskrývejme je. Naopak plně si je uvědomme a přijměme je. Uff…
Pravidlo páté: Přijměte skutečnost, že každý má svůj kříž. A že jej musí svým životem nést. Tak jako Ježíš. On nenesl NÁŠ kříž. Nesl ten svůj. On nesňal naše hříchy. On nám dal možnost, jak ten svůj unést. Unést a přijmout svůj kříž je asi to nejtěžší v našem životě. I sám Ježíš projevil obavy, když se takto k Otci svému modlil: "Otče můj, jestliže je to možné, ať mě mine tento kalich, avšak ne jak já chci, ale jak Ty chceš."
Pokud prožíváme strach, hněv, neurózy, depresi… nepřijali jsme minimálně jedno z těchto pravidel.
Tomáš Lebenhart
 
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one